TOOLBOX TERROR - Unidentified Flesh Object (2019)

A máme tady jednu smrtící rozpolcenost. Italská kapela TOOLBOX TERROR hudebně vychází z death metalové klasiky devadesátých let, ovšem se zvukovou influencí moderní doby. No a pro textovou inspiraci tihle chasníci smrti chodí k hororovým a slasher filmům z let sedmdesátých a osmdesátých, což je pro mě vcelu přitažlivé. Ona se ta rozpolcenost poněkud promítá i do tvorby muziky samotné. Chvílemi jedou TOOLBOX TERROR spíše přímočařejší nářez a chvílemi se pokoušejí o techničtější pojetí i se zasekávačkami a místy jsou až nehorázně melodičtí. Death metal je základním zdrojem obživy tvorby TOOLBOX TERROR, ale hned v úvodní „Violent Behavior“ jsou slyšet vlivy devastačního hardcoru, jehož vliv se promítá i v dalších skladbách. Oproti tomu třeba ve skladbě „Maniac“ se kolikrát přibližují až ke gore grindu, kde se jinak thrash death metalový vokál taktéž přizpůsobil patřičné kanální nechutnosti. „Doppelganger“ je spíše struhadlovitě thrash metalová vypalovačka s občasnými technickými oplétavačkami. Ve „Hanged, Drawn and Quartered“ se pro změnu nachází vcelku dost pomalých pasáží s psychedelickými melodiemi a disharmoniemi, což vytváří vcelku zajímavou degradační atmosféru. Decentní temnou romantiku přináší instrumentální záležitost „Letheon“. Závěrečná „Heritage“ by možná dobře zapadla na nějaké gothic doom metalové album, ale má opravdu skvěle zatuchlou atmosféru. Ona ta rozpolcenost není teda zase až tak strašně velká, aby album připomínalo hárající se fenu, která neví, pro kterého psa se rozhodnout, tak podrží všem bez ohledu na pořadí a výsledný produkt. Album to dělá alespoň šikovně pestré. Jenomže řekněme, že šestice zmiňovaných skladeb jsou skutečnou ozdobou alba, ale na albu se těch písniček nachází dvanáct. Ne že by mě ten zbytek písniček nějakým způsobem urážel, ale přijde mi to jako kdyby se honili za svým ocasem. Kolikrát mi přijde, že je v nich něco navíc. Nebudu řešit, že TOOLBOX TERROR nijak zvlášť nehýří výraznou nápaditostí, jako že spíše ty písničky místy překombinovávají a některé nápady jako kdyby byly v těch skladbách navíc, což snižuje smrtící účinek. Místy je ta pestrost až zbytečně zbrklá a taková klipovka „U.F.O.“ mi na albu sedla nejmíň. Ale jinak vlastně tahle neznámá italská kapela, jejíž zářez „Unidentified Flesh Object“ je teprve zářezem druhým, nevydala špatné album. I zvuk je vcelku povedený. Jen mi přijde, že když kapela hledá inspiraci ve slasherech a hororech, tak by ty písničky přeci jenom mohly znít trochu násilněji. Možná kdyby to album znělo brutálněji, tak bych byl k polovině písniček shovívavější. 14.11.2019 (Rock´N´Roll Hell [7/10])