PRIME CREATION - Tears Of Rage (2019)

Když jsem v osmdesátých letech začal poslouchat heavy metal, tak mě především uchvátila jakási neřestnost neospravidetelnější příčetnosti. Rebelská neřest jako když koženým páskem dostáváte výprask na holý zadek a vám se to kupodivu líbí. Poté se stal heavy metal uznávaným hudebním žánrem a kapely žánru se staly uznávanými interprety a tím páskem jako kdybyste dostávali nařezáno přes kalhoty. Byl to prostě takovej nářez bez bolesti. Potom již jen bůh ví, proč heavy metal začal přinášet i cnost – komerční cnost. Švédská kapela PRIME CREATION navazuje na pozdější osmdesátky, kdy komercionalizace nabrala plné obrátky, kdy se sázelo na umírněnost melodií, na rozdíl od dravého riffování. Řekněme, že jsem měl rád spíše onu heavy metalovou neřest, ale i v té podbízivé cnosti se dalo najít pár správně heavy metalových opusů, hymnických písniček a zosobněnění žánru bez bázně a hany. Dokonce se dá s určitostí tvrdit, ve kterých lokalitách heavy metal vládl, i když se trochu postupně ztrácela jeho podstata. No a Švédsko to rozhodně nebylo. Tam odsud bylo k sežrání pouze popové melodičtění, které dokázalo pobláznit svět včetně mě. Jenomže se dá říci, že z té popové melodičnosti a německo anglické heavy rebelie PRIME CREATION mnoho nepobrali. Dynamičnosti alba absolutně nemohu nic vytknout. Zvuk alba je naprosto parádní, ale chybí mi tam písničky, které by dělaly heavy metal heavy metalem. Tvorba PRIME CRATION se kolikrát zvrhává do vyumělkovaní pohádkovosti power metalové a závěrečná, jaksi nucená balada „Endless Lanes“ je toho příznačným důkazem. Tady chybí kapele jakási invence nápaditosti a tápe se ve slepé uličce švédské svojskosti. Tady my chybí citlivost pro nosné motivy a něco, co by se dalo nazvat neřestnou sprchou heavy metalové nepohody v hitovém podání. Písničky jsou jaksi křečovitě vyumělkované, tak aby se držely jakéhosi heavy schématu, ale ani decentně progresivní přístup prostě ve mně nevyvolává přílišné nadšení. Kořeny heavy metalových tradic jsou sice neporušeny, ale nejsou ani naplňovány měrou tak velkou, jakou by si tento žánr žádal. Ano, produkce alba je dokonalá a ani jako staromilec se její podobě nebráním. Jenomže tady chybí jakýsi holý zadek. Špinavej, holej zadek, plnej heavy obrazotvornosti s notnou dávkou vzpurnosti. Tahle kapela ví co chce, jen toho prozatím nedokázala využít na novém albu v konejšivé míře. Prozatím pro mě zůstávají PRIME CREATION pouze průměrně odpočinkovou záležitostí, kde ani zpěvák nepředvádí nic extravagantního. Tohle je prostě už taková decentní nuda. Jelikož je „Tears of Rage“ již druhým albem PRIME CREATION, tak jsem zkusmo dal poslech jejich debutu „Prime Creation“ z roku 2016 a musím říct, že jeden poslech debutu mi dal více než opakovaný poslech novinky. Tady by se možná dalo říci, že čím více album „Tears of Rage“ poslouchám, tím menší mám k němu náklonnost. PRIME CREATION mají z mého pohledu co napravovat. Potenciál na to mají a mají za sebou i solidní základnu. Ale má-li někdo ve větší oblibě než já švédské kapely jako Darkwater a Evergrey, tak by se tomuto albu vyhýbat nemusel. 26.9.2019 (Rock´N´Roll Hell [5/10])