HAVAMAL - Tales From Yggdrasil (2019)

Jsou vydavatelské subjekty, které vydávají alba zasloužilým umělcům. No a jsou labely, které vydávají alba umělcům, kteří si to zaslouží. Mně nezbývá, než jen chválit španělskou vydavatelskou firmu Art Gates Records. Další povedený debutový zásek se jim tentokrát povedl se švédskou kapelou HAVAMAL, kterým vydala prvotinu pod názvem „Tales from Yggdrasil“. Jejich melodický death metal mě fakt chytil a to i přes to, že podobnému melodickému death metalu přezdívám poněkud hanlivě death metal power metalový. Hanlivě proto, že spousta podobných umělců sedí samoúčelně na dvou židlích zároveň. Drze nastavují tvář s drsnými grimasami a přitom se zadkem snaží být pevně na svém místě, být vstřícní a otevření něčemu více než pouze death metalovému obecenstvu. HAVAMAL z této plejády rádoby líbivých kapel nevyčnívají a dalo by se říci, že jsou jedni z mnoha. Jenomže od využití kláves, přes samotné power metalové riffování, mi přijde jejich death metalová tvář mnohem uvěřitelnější než u spousty podobných přetvářek. Navíc ten jejich power metal má vcelku hodně blízko k hymnickému heavy metalu osmdesátých let. Jelikož se HAVAMAL věnují mytologii s válečnou aurou, tak mně to k nim hodně sedí. Stačí si vzít impozantní refrén v „Draugers March“ nebo „Dan of the Frost Giants“, kde nejste daleko od nějakých Rhapsody a Manowar. No a protože se z alba linou i náznaky severského folklóru, tak by se album „Tales from Yggdrasil“ dalo označit jako pagan metalové s tou správnou barbarskou atmosférou. Ano, i přes jakousi melodickou líbivost, zůstávají HAVAMAL barbarskou kapelou plnou dravosti a neutuchajícího ničení. Synteticky symfonické klávesy srážejí sice obludnost death metalu do popu, ale přízemně nebezpečný vokál drží vše pevně v podzemní zvrácenosti. HAMAVAL, stejně tak jako Arch Enemy a Childrens Of Bodom beru spíše jako power metalovou kapelu s death metalovými vokály a s tím veškerým blablabla okolo. Jenomže HAVAMAL má u mne plus. Ve stavu melodické beztíže nemají oproti veličinám žánru co ztratit a tak mi znějí ve své dravosti mnohem přirozeněji. Když si vezmu palbu „Net of Rain“, tak je to svým způsobem pořád špinavej underground, i když v naleštěné zbroji, který se dá pozvracet. Jo, je lehké vyčítat tomuto albu jakýsi kalkul, nebo jak se tomu dá říkat. HAVAMAL jsou debutanti na power death metalové scéně a vsadili na úderně dynamickou kartu, která mě bere. Vezměte si nekompromisně hymnicky melodickou nakládačku „Hail Havamal“ a pozdravte své kolemjdoucí power metalový přátele. HAVAMAL si mě svým debutem získali, ale mám strach, aby nespadli do líbivého pekla. S jídlem roste chuť a oni od toho pekla nemají daleko. Snad se nedají zlákat pohádkovostí a zůstanou svým způsobem sví. 18.9.2019 (Rock´N´Roll Hell [8/10])