RELINQUISHED - Addictivities (Part I.) (2018)

Docela zajímavým překvapením je pro mne album „Addictivities (Part I.)“, rakouské kapely RELINQUISHED. Ovšem pozor, ať nesednete labelu NRT-Records na lep, neboť jejich promo materiály mluví o extrémním progresivním metalu s kořeny v black a death metalu. Pokud někdo bude očekávat fakt nějakej extrémní nářez, tak by mohl být zklamán. Tady se nekompromisní řežby nedočkáte. Pokud někdo věří na současný progressive metal, tak budiž a tady by někdo ani nemusel být zklamán. Já zklamán tedy nejsem, i když se pro mě nejedná zrovna o nic pokrokového, neboť v tvorbě pro mě prozatím neznámé kapely slyším ozvěny let devadesátých, osmdesátých a i starších. Osobně bych tvorbu RELINQUISHED označil jako atmosferický art metal rock s vlivy black, death metalu a především gothic doom rocku. V jakémsi bludném kruhu se v mé mysli střetávají kombinace rané i současné tvorby temných Tiamat s neuchopitelnou barevností Marillion a s neskutečnou nepředvidatelností Pink Floyd. K tomu ještě připočtěte jakýsi teatrální přístup k písničkám a atmosférám. Kdo by chtěl mít skutečně ucelený pohled na umělecké výrazivo rakouských RELINQUISHED, tak hodně vřele doporučuji pohled do bookletu. Většinou tvrdím, že metal není o umění a spousta kapel si na to umění jak po hudební, tak po vizuální stránce pouze hraje. Tady teda čest výjimce. Booklet je tvořen uměleckými fotografiemi skoro jako od našeho Karla Saudka, které jsou počítačově zkresleny tak, aby budily dojem bizarní zašlosti. Když si prohlížíte ony romanticky temné fotografie, probíráte se texty a posloucháte muziku RELINQUISHED, tak dostáváte dohromady trojrozměrné pojetí metalové muziky. Problémem poslechu podobných alb, jakožto i zmíněných interpretů, je pro mnohé jakási kalejdoskopická struktura skladeb, která se promítá i do délky písniček. Ten, kdo si neumí užít nevyzpytatelnou vzrušivost mysterióznosti, se v podobných záležitostech ztrácí a nic nenalézá. Arogantní floutci, kteří mají rádi všechno pod kontrolou, by se měli tomuto albu taktéž vyhnout, neboď pod kontrolou nebudou mít při poslechu své bloudění v tajemných záhybech všedního okultismu ani s nejlepší navigací. Zvláště potom, když podobná alba, i přes své délky, nejlépe fungují jako monolitý celek. I toto devítiskladbové album funguje perfektně jako monolitý celek prapodivně temných snů, neurčených k výkladu skutečností, přesto z celého alba trochu vyčnívá skladba „Damaged For Good“, která jako jediná má lehký odstín industrialu a tím budí dojem nejlepší skladby na albu. Jenomže, dejte na dojmy u muziky RELINQUISHED a mohli byste se se zlou potázat. Řekněme prostě, že tohle album je jak po hudební, tak po emocionální stránce velice dobře odvedenou prací. 12.7.2019 (Rock´N´Roll Hell [8/10])