WITCH HAMMER - S.U.P. [EP] (2019)

No, tak jak s velkými sebevědomými prohlášeními vycházela v roce 2017 deska „D-Generace“, jablůnkovských heavy metalových WITCH HAMMER, tak vcelku v tichosti se objevilo jejich novinkové EP „S.U.P.“. Ne že by to album bylo vyloženě špatné, ale trpělo jakýmisi bigbítovými necnostmi a citelnou chutí se zalíbit. Ovšem hned po prvním poslechu novinky mě naprosto mrzí, že se jedná pouze o třískladbové EP. Tohle je totiž hodně správně neřestnej pohled na heavy metal. Už jenom jak tahle nahrávka zní, je prostě velkolepý dar mým heavy uším a to především u syrového kytarového zvuku. Písničkám to dává neskutečně dravou energii, která jako laser prořezává hraniční zeď, dělící citlivé umělecké záměry a tradiční klišovitost žánru v počeštělé verzi. WITCH HAMMER se sice drží sveřepě jakéhosi heavy mustru a zaběhlých postupů, ale kdo by tohle řešil, když ty písničky skutečně heavy zní. Navíc když WITCH HAMMER odbourali pro tentokrát jakousi trapnost podbízivosti za každou cenu. Pro neznalé je přímo na EP nápověda kudy tudy heavy cestička WICH HAMMER tedy vede. Třetí písnička pod názvem „Moravská orlice“ nese podtitul Saxon Tribute. Ale nedržte se té nápovědy hodně sveřepě, neboť i když WITCH HAMMER hrají heavy metal ne nepodobný jiným kapelám současným i těm ze zlatých osmdesátek, tak mají hodně rock´n´rollovou náturu a z jejich heavy písniček je prostě cítit závan ozvěny AC/DC. Když si navíc vezmu hned úvodní „Už mě táhnou“, tak mi jeden z motivů dává vzpomenout na jednu z písniček z filmu „Rock podvraťáků“. Kapela povětšině sázela spíše na přímočarou vstřícnost, což třeba právě u předešlého alba „D-Generace“ budilo jakýsi dojem sice hodně ostré, ale přeci jenom zábavovky. Jenomže tentokrát jako kdyby byla nalezena ta správná neprodyšná heavy atmosféra proti pozérismu. Asi na tom fakt hodně dělá ten zvuk, že mi je tohle ípko tak blízké. Kdoví, jak bych pobíral právě předchozí album s podobným zvukem. Nejspíše by u mě dopadlo o něco lépe. Jedinou neměnnou nudou u WITCH HAMMER jsou texty. Taková skoro heslovitá strohost, která se možná dobře vyřvává na koncertech, ale u domácího poslechu je to jako děravá ponožka, která patě či palci žádanou moudrost tepla nedá. Jenomže u tohoto ípka je to přeci jenom trochu stravitelnější. Zpěv je jako by trochu zastřenější a není tak vytažen nad ostatní nástroje. No a třeba hned v té úvodní písničce je ten zpěv místy i trochu méně srozumitelnější, což nabízí posluchači alternativu vlastního textu. A to může být i pro někoho o hodně zajímavější. V každém případě WITCH HAMMER vydali povedené EP a jestli takhle nějak bude vypadat i případné další album, tak bych mohl být nadmíru spokojen. 26.5.2019 (Rock´N´Roll Hell [8/10])