ACT OF GOD - Dirty And Mean (2019)

Když člověk stárne, tak se možná cítí jako rezivějící železo. Od zhora dolů mění barvu a možná i tak trochu tvar a třeba začne i děravět. Tady teda hlavně paměť. Když vidím ten front cover nového alb ACT OF GOD, tak jako bych viděl jisté spojitosti s tím stárnutím. Sice jsem si při prvním osahání digipacku říkal, jestli kapela neměla na skladě přeci jenom něco působivějšího. Pro komerčního fanouška metalu to je fakt nepůsobivé a dalo by se říci, že i neprodejné. Ovšem kapela již nějakou fanouškovskou základnu má a třeba vidí i za roh, i když docela mi chybí booklet. Rezivějící vrata garáže toho proti stárnutí sama mnoho nezvládnou. Ovšem lidé se snaží proti stárnutí bojovat, a i když je to marný boj s větrnými mlýny, tak nechtějí být ve starým železe dříve než to bude nezbytně nutné. Ale má-li to někdo nastavený tak, že čím starší, tím sladší, tak by měl k albu „Dirty And Mean“ přistupovat radši trochu zdrženlivěji, protože ACT OF GOD se vydávají naprosto opačným směrem a svým způsobem vydávají letos nejtvrdší album ve své historii. Heavy metal prostě ještě nepatří do starýho železa a i když z něj rez teče proudem a rozhodně ne proti přitažlivosti zemský, tak není důvod, proč by nemohla znít jeho tvář naprosto současně, aniž by se v mých očích stala křehkou bytostí. No a ACT OF GOD představují hned těch tváří povícero. Sice klávesy ustoupily vůči kytarám oproti dřívějšku jaksi do pozadí, přesto si kapela zachovala jakousi power integritu z minulosti („Black Forever“, „A Few Minutes“). Jenomže pomsta heavy synů je krvavá a rozhodně ne konečná, takže jako kdybych slyšel něco z klasických accepťáckých hymen („Wild Card“, „After Heroes“, „Dirty and Mean“) pro vyřvávání. Ovšem kapela jako by chtěla dát i něco navíc. Třeba takový moderní přístup metalcore zla („Dance on the Grave“). Některé skladby mají zase něco z progresivního světa, tak aby byl ukojen i náročnější posluchač („Circles for Innocents“). Někomu se to může zdát jako nediskrétní maglajz, jenomže to jsem ještě nezmínil vokály. Rozhodně přibylo mužských v pestré škále barev a na zdání nejtvrdšího alba kapely se podepisuje i thrash black metalový skřehoták. A ona i zpěvačka místy dost notně přibrousila svůj zpěv jako v již zmíněné accepťárně „After Heroes“, ale dojde i na jakousi heavy líbeznost „Thank You for the Beads“. Tohle album je hodně pestré a někomu se může zdát až přeplácané. Jenomže ACT OF GOD nejdou z louže do louže bez toho, aby se neušpinili o nějaké to bláto kaluže spojující, takže celým albem se táhne jakási ta pomyslná červená nit, která to celé drží pohromadě. Již od dob alba „Deception of Freedom“ z roku 2016 nejsou ACT OF GOD kapelou zpochybnitelných hitů a čím méně je kapela hitová, tím je mi sympatičtější. Již zmiňované album bylo výborný, ale teď teprve mi kapela nabídla vitamín duše šílencova libida. 5.5.2019 (Rock´N´Roll Hell [8/10])