WARRIOR PATH - Warrior Path (2019)

Dovolená v Řecku by mohla být fajn. Ovšem dovolená řecké melodiky u mě doma taky není zrovna k zahození a bude to patrně dovolená trvalá. Musím ale říct, že podobné front covery alb na mě působí ne zrovna přitažlivým dojmem. Možná v mládí jsem to takhle měl rád, ale teď už moc ne. Když rozložíte digipack, tak zároveň se zadní stranou dostanete celkový výjev obrazu, což je chytře vymyšlené. Přesto se nejedná o nic světoborného a celková obrazotvornost ve mně budí dojem jakéhosi malířského nedodělku. Ona svým způsobem může takhle působit i muzika WARRIOR PATH, ale zde mi to jaksi nevadí, neboť čerpá ze starého heroického heavy metalu a nesnaží se jej nijak zvlášťě rozvíjet do moderních poloh. O WARRIOR PATH se dá mluvit spíše jako o projektu než jako o kapele. Ten vede kytarista Anreas Sinanoglou, který je strůjcem veškerenstva na albu a hosté mu dopomohli dát albu konečnou tvář. A mohu říci, že se mi ta tvář hodně zamlouvá. Album otevírá „Riders Of The Dragons“ a jedná se o takový zatěžkaný heavy metal s heroickými refrény, na které jsme byli zvyklí třeba u Manowar a dalších heavy válečníků. Obyčejně jsme tento druh muziky nazývali jako hymnický heavy metal. WARRIOR PATH mají pro tento druh muziky vyloženě cit a chytlavá melodika s uhrančivou atmosférou by prostě měla nadchnout každého fanouška heavy metalu. A takových povedených skladeb je tady více, jako třeba „Stormbringers“ či „Mighty Pirates“, i když občasné zpěvákovo tahání melodií do výšek zní možná trochu samoúčelně. Ale WARRIOR PATH umí i hodně přibrousit a především zrychlit. „The Hunter“, „A Sinnersworld“ a „Fight For Your Life“ jsou nádherné speed metalové vypalovačky s nádechem Running Wild či Stormwitch, s parádním melodickým tahem na branku a vydařenými kytarovými sóly. Ty jsou hodně velkou ozdobou alba a ne jen tak, aby v písničkách nějaká sóla byla a to i v povedené baladě „Black Night“, která je skutečnou heavy baladou. Za nejpovedenější skladbu ovšem považuji „The Path Of The Warrior“, ve které jsou umě kombinovány baladické momenty s prvky hymnického heavy metalu i řízného speedování. V jádru se dá říci, že WARRIOR PATH jsou power metalovou kapelou, která ovšem na rozdíl od mnohých jiných power kapel nezapomněla, že je kapelou především metalovou a stvořila řízné album plné chytrých melodií, včleněných do kytarových přívalů a bubenických ataků. Samozřejmě pochvalu zaslouží i zpěvák, u kterého se mi sice trochu nelíbí ono občasné samoúčelné přecházení do výšek, ale ví, kdy se držet i tak trochu při zemi a kdy hlasivky opravdu přibrousit. Dá se říci, že se jedná o hodně dobrou kolekci metalových písniček, kdyby se přeci jenom závěr alba z mého pohledu trošičku nevymknul kontrole. „Dying Bird Of Prey“ není zrovna moc povedená balada a hraje možná až moc na romantickou notu. A to hned za ní album uzavírá „Valhala I´m Dominy“, jež coby spíše akustičtější baladičnost v té romantičnosti pokračuje a to taky zrovna ne nejpovedeněji. Ale jinak jak říkám, WARRIOR PATH stvořili výborné metalové album, kterým by prostě neměl opovrhnout žádný fanoušek řízné melodické muziky. 24.4.2019 (Rock´N´Roll Hell [8/10])