ANACREON - Svědomí (2019)

Takže, než budu ANACREON netradičně chválit, tak je budu taky trochu hanit. Jejich novinkové album „Svědomí“ vychází v období, kdy se má osůbka možná tak trochu chlípně již delší dobu vrtá v japonských hard rockových, heavy metalových i power metalových dívčích kapelách. Ony možná ty japonské kapely nemají takový hitový potenciál jako kapely evropské či americké a některé přímo japonsky zpívající kapely mohou znít evropskému uchu až směšně, ale jsou nespoutaně živelné až divoké a jejich písničky jsou nasáklé zdravým muzikantským exhibicionismem. No a tak když poslouchám písničku „Zničíme vás!“, tak bych si přeci jenom přál být od ANACREON zničen. Oni sice nikdy nebyli o nějakém násilí, ale trocha toho zdravého heavy sado masa by možná nebylo zrovna od věci a trocha toho exhibicionismu by nezaškodilo. V tomto ohledu budu u ANACREON remcat asi pořád. Ovšem když vyběhlo video ke skladbě „Příběh“, tak se mi líbil komentář ve smyslu, nebojte, neměkneme. Ježíši marja, to snad ještě jde? Přeci balada z metalu bláto nedělá a kolikrát bývá zpestřením alba, ne-li přímo jeho klenotem. Tady bych zrovna o klenotu moc nemluvil a snad mi přišla více k duhu baladičtější „Krok do neznáma“, kde si zahostoval nikdo menší než Honza Toužimský. Přesto jistý druh změkčilosti oproti předchozímu albu „Na hraně osudu“ cítím, ale to se ne úplně přímo týká tvorby ANACREON, i když jak se to vezme. A jestli je to plus nebo mínus, tak to si každej musí přebrat sám. Kapela totiž jako by nalezla zvuk nejlépe vyhovující jejich potřebám. Je jaksi čitelnější a v něm legalizovaně vynikají veškeré melodické alegorie a souhry. Nemohu tvrdit, že ten zvuk je přímo uhlazený, to bych lhal, ale jistou změkčilost to ve mně probouzí. Přesto písničky jako „Kam dál“, „Noční můry“ a „Čistý karty“, včetně již zmiňované „Zničíme vás!“ na mě působí dokonale a patrně vím, co by tyhle písničky se mnou udělaly naživo. Někdo by mohl namítat, že ANACREON jsou postaveny především na zpěvačce Veronice a na novém albu s oním zvukem by se to mohlo jevit ještě markantnější. Ano, ona si se svojí sympatickou barvou hlasu umí pohrávat s tóny. Ví, kdy jít nahoru, a kdy zase dolu, aby písničky byly hypnoticky přitažlivé. Jenomže bez správného křoví a pevného základu se těžko zpívá bohu slunce. To, že ANACREON nejsou pouze o Veronice a že to jsou zruční muzikanti s chytrými nápady, dokazují ve všech písničkách a škarohlídy a pochybovače můžeme odkázat na povedenou instrumentálku „Vědomí“. Shodou okolností se mi také v hlavě přehrává scéna z filmového kasovního trháku Bohemian Rhapsody, kterak vydavatel chtěl další hit podle zaběhlého vzorečku a kapela chce zkusit něco odlišného. Pokud má někdo strach, že by se ANACREON pokoušeli o něco jiného, tak se rozhodně bát nemusí. Možná by někdo mohl namítat, že se ANACREON dobrovolně zavřeli do nějaké šablony. A svým způsobem svůj mustr na melodické krásno mají a on funguje. Vždyť kolik kapel se drží osvědčených šablon a ve finále své noty vyšívají mimo ubrus. Přesto se na albu nachází písnička „Ochránce“, která je přeci jenom tak trochu jiná. Kapela v melodiích zabrousila do historického folklóru o hrdinech, jenž jako správní sympaťáci umírali mladí. Závěr alba obstarává akustická verze písničky „Stigmata“ z debutového alba a mohu říci, že je to docela povedená záležitost. S čistým svědomím, i přes jisté brblání, mohu prohlásit, že nové album „Svědomí“, melodických ANACREON, je albem hodně povedeným. Snad jen ta titulní písnička „Svědomí“ mi přijde na tom albu jako nejslabší. A mimochodem, na rozdíl od předchozího alba „Na hraně osudu“ chválím i povedený front cover digipacku a vlastně s ním i zpracování bookletu. 4.4.2019 (Rock´N´Roll Hell [8/10])