BURNNESY - Parazit (2018)

No, tak tady máme další debutující tuzemskou kapelu, která o sobě tvrdí, že hraje crossover. A kdo ho vlastně dneska nehraje? Dřív se ty škatulky tak nějak moc neřešily. Prostě to všechno bylo tak nějak heavy. Potom se ty škatulky v rámci ortodoxnosti řešily až moc. No a dneska se to v rámci relativní pestrosti zase až tak neřeší. Takže když někdo například hraje heavy thrash metal, tak to neznamená, že se v oné muzice nemohou nacházet prvky hardcoru, třeba jako například u tuzemské legendy Arakain. A nebo taky právě u debutujících noviců BURNNESY. No a ty Arakain jsem nezmínil jen tak náhodou, neboť přístup BURNNESY k muzice mi nepřijde od této veličiny zase až tak vzdálený, i když samozřejmě záleží na úhlu pohledu. Ale vraťme se k onomu crossoveru. V jakési ucelenosti dělají onen rozpolcený crossover především zpěvy jednoho hrdla. Ten jeden je melodický hard heavy a v mnohých nápěvech může připomínat Aleše Brichtu. A to jak z působení v metalové legendě, tak i v jeho rokovějších rozpoložení poslední doby. Ovšem pozor. Ne barvou hlasu, ale podáním melodií. V tomto ohledu je nutné připomenout, že zde mají BURNNESY, i přes jistou loupeživost, hodně silný hitový potenciál. Ten ovšem nepovyšuje na dokonalost textová stránka věci. Ta sice není trapná marnost nad marnost, ale přeci jenom ji chybí trochu té chytré provokativní vlezlosti či podmanivosti. To potom povedené nápěvy a refrény mají tendenci bez šikovných slovních hříček upadnout v vcelku rychlé zapomnění. Druhý vokál atakuje svou drsností hardcore až deathcore a tady je to tak trochu až moc normální. Ale pořád dobrý. Každý z těch vokálů funguje perfektně. Jenom spolu tak trochu nekorespondují a vyvolávají ducha paranormálnosti. Z mýho pohledu by se k sobě měly trochu přiblížit. Ten drsnej by měl bejt trochu mazlivější, i když možná trochu slintavě a ten melodický by mohl být přeci jenom trochu ostřejší, nebo možná dynamičtější. Sice se v některých písničkách nachází jisté vokální pojítko z melodického thrash metalu, jenže to je možná trochu málo. A nebo že by moc? To fakt záleží na úhlu pohledu. Někomu může sedět tahle kombinace vokálů více než mě. V každém případě jsou na tom BURNNESY po hudební stránce hodně dobře, i když nevymýšlejí zbytečně nic převratného a jejich melodická dravost mě vcelku bere. Je to kapela, která nemusí slézat placatou horu, aby něčeho dosáhla, třeba jako alespoň nějakého úspěchu ve svém okolí. Ona zatlouká skoby do pěkně příkrého srázu z tvrdé horniny, z jejíhož podloží by těžil cukr asi jen málokdo. Možná někomu přijde celej ten „Parazit“ poněkud fádní, ale já mu věřím, i když fakt parazituje. 26.2.2019 (Rock´N´Roll Hell [7/10])