DEMANDE À LA POUSSIÈRE - Demande À La Poussière (2018)

Kdo se bojí, nesmí do lesa. Nebo vlastně nesmí vůbec kamkoliv. Nejlepší je se doma zamknout na sedm západů, stát se svým vlastním vězněm a hlavně nekoukat zvědavě do kukátka, které ve své kulatosti zkresluje strašnost reálného světa na svět ještě strašnější. A odpojte si internet, neboť by z monitoru mohlo civět něco, co jest zobrazeno na front coveru debutového alba francouzské kapely DEMANDE À LA POUSSIÈRE. Ona by se vám totiž mohla samovolně začít přehrávat v počítači jejich muzika a to byste potom mohli hodně rychle hledat klíč od dveří, který jste sami před sebou schovali. Tohle je totiž hodně silnej, plíživej děs, jehož jakýmsi elementárním prazákladem je doom metalová dekadentnost, která již sama o sobě je jako škodná v seznamovací kanceláři. Jenže to je opravdu pouze základ hrůzy šťastných. Možná, že pro někoho může být trochu odlehčenější záchranou pouze a jenom deprimující prapoctata post rocku v četných akustických pasážích. Jenomže, i když se DEMANDE À LA POUSSIÈRE neženou do nějakých rychlostních výpadů, tak ta jejich doom metalová hlubokomyslnost dekadentního ráje hodně tíhne k černému hnusu black metalu. Ovšem k oné francouzské odrůdě black metalu, co je kapitolou samou pro sebe, z níž příznivci severských větrů bývají bez sebe. V rámci přesycení neurčité morbidní atmosféry alba kapela do základních hudebních motivů vtěsnává divnosti v podobě vrzavých zvuků, kvílení a vazbení kytar a nějaké ty samplíky. A to tak, že ne jenom jako vsuvky do některých pasáží, jak se kde co hodí, ale i po celou délku skladby, což budí dojmy šílenství. Takže věřte, že jestli máte poslouchat nějakých sedm minut bolestivě ženské úpění, děsivé vzlykání a zmučený pláč v jednom, tak to je fakt horor pro silné nervy. Muzika DEMANDE À LA POUSSIÈRE je prostě děsem prosycená a atmosféra jednotlivých písniček fakt hnusně hustá. Hodně tomu napomáhá sytý zvuk, kterým nepropadne ani woodoo špendlíček, který by mohl přijít při hrůzných rituálech nazmar. Dalo by se říci, že se jedná o přirozenou syrovost, která je k danému žánru nutností, v kombinaci s rozumnou dávkou čitelnosti. A ona tak působí i muzika samotná. Čtete jasně danej text, ze kterého je všechno nad slunce jasný. Přesto z meziřádků na vás dýchá syrová surovost nejasného charakteru s efektem strachu. Tento nečistokrevně doom metalový debut je vskutku povedený. No a povedený je i digipack. Teda alespoň po grafické stránce. Jenom je trochu chudý a mezi základními informacemi by se mohly ještě s dalšími inspirativními malůvkami objevit třeba i texty. 7.2.2019 (Rock´N´Roll Hell [8/10])