Přiznám se bez mučení, album "Marrow" mi při prvních seznamovacích posleších na malá
sluchátka prošumělo hlavou a chtěl jsem ho odložit. Na kvalitnějším zařízení však nahrávka
už dostala smysl a začal jsem pomalu rozkrývat její taje. Sedmé jest řadové číslo současného
alba Norů MADDER MORTEM a musím uznat, že je kurevsky těžké, ale ne samolibě. Pánové a dáma
nám ještě více dospěli, nebo prozřeli a jejich životní zkušenosti a strasti jsou nyní plně
implementovány do jejich výrazu. To, že mají dar výjimečně komponovat a hrát, už dávno dokázali,
ale nyní se prostě zase o kousek dále posunuli ke svobodě vlastního osobitého projevu.
Soubor, který v tichosti přešel své dvacetileté výročí, vypadá nyní sebevědomě. Po albu
"Red in Tooth and Claw", které znamenalo překlenutí se do nové etapy přes klinickou smrt
souboru, nyní po dvou letech pokračuje ve své hudební cestě. Nachází se u dřeně prožitku a
doposud nikdy tak temně a zasmušile nezněli. Jsou nyní méně metalově útoční než posledně,
a hřmot využívají poskrovnu, spíše svádí k putování temnými zákoutími.
Pánové a dáma začínají přeci jen přívětivě a podávají hravou, skočnou skladbu, která pomaličku
nabírá na dramatičnosti. S ní umějí pracovat velmi dobře. Tance a radosti album mnoho nepřináší
a než se stihnete aklimatizovat, je vše závažnější. Ke slovu se dostává kombinace žalu a naděje.
Každá bouře zmaru je léčena konejšivou čistotou a křehkostí. Na albu se nacházejí krásné kontrasty
a harmonie, které nepůsobí omšele. Do těsného sousedství se hudebníkům daří nacpat kdeco, aniž by
to vyvolávalo spory. MADDER MORTEM jsou machry křehkých zpovědí, které nesnesitelně a nepozorovaně
natlakují, aby vzniklý potenciál hybnosti rafinovaně v podobě oparu nad obzorem nepozorovaně zmizel
a skladba mohla zcela klidně plynout lehce dál do svého skonu. Nejednou slyším pop rock, který je
zasypáván post rockem a osobitou formou metalu. Krása nesmírná. Jakoby se znovuzrodili pozdní
The Gathering a neštítili se mateřského lůna z kovu.
Útočná skladba "My Will Be Done" obsahuje kytaru, která připomíná jistý brazilský kmen Sepulturu.
Chvílemi se strukturou i riffem velmi přibližují skladbě "Ratamahatta". Ale to je jen malinký střípek
z dojmů, kterými mě skladba zasypává. Jedna linka stíhá druhou, melodie přebíjí melodii a nálady
se vrší do zajímavých struktur. Album je poskládané velmi rafinovaně, neb útočnější skladby jsou
proloženy ponurou klidnou zpovědí, nebo potemnělými kusy. Občas se zabředává až do sludge metalového
marasmu a ten je stírán poctivou, klidnou ukolébavkou a mnoha rozličnými prog rockovými mezihrami,
které nelze popsat, ale je nutné si je prožít, vychutnat a pak náležitě ocenit. Mnoho skladeb zahajuje
nebo obsahuje zcela jemné civilní projevy hudby plné citu a prožitků, nebojí se zajít, kam se jim
zamane a působit třeba jako rozený irský bard. Další stálou jistotou je, že MADDER MORTEM u základního
daného motivu každé skladby nevydrží a rozvinou ji do nečekaných východisek, třeba do všepohlcující
hypnotizující mantry.
MADDER MORTEM drží pevně ve svých rukou své odhodlání posouvat se dále. Vypadá to, že nehodlají
ustoupit ze své vize, která je silná a vede k ní ještě dlouhá, kreativní cesta. Hlad po osobité
originalitě projevu jest souboru vlastní a díky němu jsou zcela jasně identifikovatelní v oceánu
ostatních. Nyní jsou méně přístupní a o to možná pro někoho kvalitnější. Jsem hlavně rád, že další
album přišlo v rozumném čase a nemusel jsem na něho trýznivě čekat dlouhá léta bez známky aktivit
uvnitř souboru. Děkuji za zprostředkované prožitky. 15.1.2019 (LedTherion [8/10])
