STEORRAH - The Altstadt Abyss (2018)

Německé vydavatelství Fastball Music se po melodických jistotách v poslední době pouští čím dál tím častěji na tenký led originálních nahrávek. Originalita je totiž to, co očekávám od takzvaného progressive metalu. Jelikož spousta takzvaných progresivních kapel je na tom s tou originalitou hodně na štíru, tak se do poslouchání podobných alb dobrovolně příliš neženu. Proto se album „The Altstadt Abyss“, německé progressive death metalové kapely STEORRAH z vydavatelské várky Fastball pro rok 2018, trochu neprávem dostává na řadu jako poslední. Fastball se možná pustili na tenký led, ale já se ocitám v pasti jako od skládačkového vraha. V pasti, kde máte jistotu nejistoty. Při poslechu podobných alb člověk musí vypnout své zažité instinkty a zlegalizovat vnitřní pocity. Zvláště potom, je-li nahrávka vystavěná spíše do atmosférických poloh. Kapela STEORRAH je evidována v databázích jako progressive death metal, ale album „The Altstadt Abyss“ toho s tím death metalem již příliš společného nemá. Ano, na albu se nachází těžkotonážní riffování za občasného přecházení do krkolomnosti a i tvrdé, death metalové vokály jsou ke slyšení. Jisté odkazy na Atheist či Cynic jsou rozhodně nepopiratelné. Samozřejmě s odkazem na již zmíněné kapely, ale i některé další, můžete očekávat i jazzové figurálie. Jenomže ten death metal je více než častěji narušován art rockovou vznešeností Yes, Rush či Marillion. V těchto, spíše atmosférických prózách i ty death metalové pasáže neznějí až tak death metalově. Kapela jako by se nesnažila o nějaké zbytečně velké kontrasty. Spíše citlivě dává přednost pocitové pestrosti. Tímto je samozřejmě dáno, že skladby samotné jsou vcelku dlouhé, což u tohoto žánru není nic extra zvláštního. Jenom se prostě můžete v tom bludišti jednotlivých motivů ztrácet. Tohle album prostě není pro každého. Jen málokdo dokáže dobrovolně vstoupit do pasti skládačkového vraha a z jednotlivých střípků pocitů dokáže sestavit mapu bludiště i s klíčem od hlavního vchodu. Opravdu vchodu a ne východu. Úkolem totiž není se z bludiště dostat ven, ale dovnitř a nerozumově pochopit nesystematičnost nejen muziky STEORRAH, ale i svoji vlastní. Tahle skládačkova past je totiž naruby. On se vás nesnaží poučit skrze vaši možnou smrt. To vy ho spíše můžete zabít, když se budete pokoušet kapelu poučovat, jak by mohlo znít album „The Altstadt Abyss“, kdyby… Ne, tohle album je dost povedené a fajnšmekři by si měli polibentit. Pokud bych měl tohle album, německé kapely STEORRAH, ještě trochu nějak přiblížit, tak při poslechu se zavřenýma očima se mi vybavují jakési stíny našinců Forgotten Silence. Snad jen s tím rozdílem, že Forgotten Silence jsou svým způsobem mnohem originálnější. 14.1.2019 (Rock´N´Roll Hell [8/10])