„No konečně!!!“ To byla moje první reakce při zjištění, že Annihilator v rámci regulérního
klubového turné po osmi letech navštíví opět Českou republiku. Už jsem začínal mít strach,
že se nadále budou uspokojovat "jen" vizovickým Masters mejdanem. Ono se vlastně není čemu divit,
jelikož při poslední regulérní tour zastávce v Teplicích roku 2002 na ně do Velvet klubu přišlo
necelých sto fanoušků. Je tedy jasné, že Jeffovi a spol. se daleko více zalíbilo na letní Moravě.
Proto jsem malinko s obavou kolik lidí dorazí, přicházel k Retro Music Hall. S tímto v současné
době hojně využívaným klubem na Vinohradech jsem zatím neměl žádnou zkušenost a tak jsem byl i
zvědavý na jeho interiéry. Už při vstupu dovnitř se všechny mé obavy rozplynuly, nikterak veliký
plácek pod pódiem byl již slušně zaplněn a dalo se očekávat, že divácké fiasko s poloprázdným
sálem se opakovat nebude.
Asi dvě minuty před osmou hodinou již bylo vše připraveno a o výkop se postarala mě absolutně neznámá parička z Norska SVÖLK. Jejich hudební projev mně byl sympatický už hned od začátku. Vcelku to byl slušný heavík s příměsí stoner rocku a thrashíku. Nic světoborného, ale určině to nebyla žádná nuda. O zpěvy se střídali hlavně kytarista z basákem a místy je doplňoval i druhý kytarista. Všichni tři toho po pódiu dost naběhali a mělo to všechno ten správný drajv. Jejich setík utekl jako nic a po nedlouhé přestavbě aparatur nastoupila druhá úderka SWORN AMONGST z Velké Británie. Poctivá dávka thrashe hned od prvních tónů nenechala vklidu mladé headbangers v publiku a začalo se jakseptaří pařit. První pokusy o stagediving ochranka na pódiu ničila hned v zárodcích a prozatím bylo vše OK (později již ne, k tomu ale ještě dojdeme). Projev kapely malinko srážel dolů mírně "přehulený" zvuk, který byl tímto malinko nečitelný. Ovšem na to, co předváděl sólový kytarista (Jonny Barker) za výjezdy to mělo pramalý vliv. Každou skladbu ozdobil nějakým sólíčkem první kategorie. Myslím, že o tomto maníkovi bude brzy vědět celý svět, určitě by si to zasloužil.
S příchodem desáté hodiny již přišlo to, na co všichni netrpělivě čekali. Metalová ikona z
kanadské Ottawy Jeff Waters je právoplatným a jediným držitelem značky ANNIHILATOR již přes dvacet
let a já byl zvědavý koho má (krom již skoro domácího Davea Paddena) kolem sebe za spoluhráče.
Dlouhovlasý chlápek (Carlos Cantatore) za bicí soupravou budil respekt a drobný basista (Alberto
Campuzano) byl pravým opakem svého předchůdce hromotluka Rusella Bergquista. Začalo se skladbou
"Ambush" z nového alba a poté kytarovou rychlostřelbou "Clown Parade" ze tři roky starého alba
Metal, (na studiové verzi sóloval Jeff Loomis z Nevermore) a byl jsem překvapen, že Dave Padden
se projevil nejen jako zdatný pěvec ale i kytarista. O zpěvy se celý večer dělil s Jeffem Watersem,
až do skladby "King Of The Kill", kterou si odzpíval (tak jako celé stejnojmenné album z roku 1994)
sám Jeff. Následně skok do současnosti, "Betrayed", zde pěvecky dominoval opět Dave. A nečekaně zpět
na album z roku 1994, koncertní provedení otevíráku "The Box" bylo vítaným uklidněním a dalo
hrozičům v kotli odpočinout. Ze stejné desky "Hell Is a War", s baladickým začátkem a koncem. Poté
došlo i na něco z doby kolem působení pěvce Joea Comeaua rychlo nátěr Ultra-Motion a nápor běsnění
fanoušků na place pod pódiem začal nanovo. Jakákoli snaha o průniky na jeviště za účelem skoku zpět
byla nemilosrdně ničena. Mezitím se koncert kanaďanů posunul do své druhé poloviny a konečně se
dočkali i příznivci třetího alba, které nazpíval šišlavý Aaron Randall, titulní kousek
"Set The World On Fire". Naštěstí Dave Padden touto drobnou vadou řeči netrpí a tak vyzněla drobet
jinak. (Opravdu moc nepřeháním, každý fanda kapely ví, že si výše uvedený pěvec šlapal na jazyk a
při podrobnějším poslechu to dodnes vzbuzuje malý úsměv na tváři). A cesta proti proudu času až na
debut, první klasika toho večera "Welcome To Your Death" i v dnešní době zní giganticky. Aby
cestování proti proudu času nebylo moc, tak aktuální "The Trend" dala vzpomenout, ke které desce
se vlastně toto tour jede. Ale v zápětí opět vzpomínání a hitovka "The Fun Palace". Když byla tato
pecka ve své nejlepší části, došlo na nepěknou konfrontaci jednoho podnapilého "fanouška"
(kterého ochranka opakovaně při pokusu o vniknutí mezi kapelu srážela z pódia dolů, ten, jako smyslů
zbavený, se šplhal opakovaně zpět) s basistou Albertem, který vypěnil přestal hrát a nepěknou
gestikulací dal najevo svoje mínění. V ten okamžik byla skladba přerušena komplet a kapelník Jeff
se jal celou situaci řešit sám. Když ochranka výtržníka nadobro spacifikovala, krátkým uklidňujícím
proslovem, které proložil mini cover sólem AC/DC uklidnil ostatní horké hlavy a s mistrovským klidem
po signálu navedl kapelu do místa, kde byla skladba násilně přetržena a s velkou dávkou
profesionality ji kapela dohrála. Naštěstí! Byla by ohromná škoda a ostuda pro Českou republiku,
kdyby tento projev kapela brala vážně a koncert ukončila. Tato lekce stačila uklidnit ostatní pařiče
a od té doby se již nikdo nahoru nesápal. Nedlouho poté došlo i na zkrocení zběsilých kytarových
jízd, prostor dostaly židle a akustické provedení baladické "Phoenix Rising" skloubené se
"Sounds Good To Me". A kupodivu, další pecka "21" byla již čtvrtým zásekem do alba King Of The Kill,
právě z tohoto alba zaznělo nejvíce skladeb. Letitý hit "Phantasmagoria" měl jakoby koncert zakončit,
ale snad nikdo kapele odchod do backstage nevěřil. Ano, musel být přídavek, něco ještě Annihilator
Praze zůstal dlužen! A taky netrvalo dlouho a všemi vyřvávaná "Alison Hell" ukojila všechny
žádostivé uši a každý se mohl spokojeně odebrat ke svým domovům.
Závěrem, měl bych jedno přání: „Jeffe, postarej se o to, ať česká klubová scéna nečeká dalších osm let na koncertní zastávku Tvé kapely!“
PLAYLIST:
Ambush
Clown Of Parade
Plasma Zombie
King Of The Kill
Betrayed
The Box
Hell Is A War
Ultra – Motion
Set The World On Fire
Welcome To Your Death
The Trend
The Fun Palace
Trick And Traps
Phoenix Rising / Sounds Good To Me
21
Phantasmagoria
Crystal Ann
Alison Hell
