POLYNOVE POLE - On The Edge Of The Abyss [EP] (2018)

Oduševnělou drzostí je vzývání hromu. Ještě větší drzostí je mít blesk za svého přítele. To poté bujará rozpačitost nemohoucnosti se mění v pole lán. Pole mrtvé, jež ani větru nestojí za to jej bičovat svým ohanbím. Nicotná zhouba takovýchto míst se ovšem jeví býti atraktivní k necudným hrátkám pokřivených tónů. Roku 2017 vydala ukrajinská kapela POLYNOVE POLE pětiskladbové EP „On The Edge of the Abyss“, které ztvárňuje nemohoucnost vznešenosti v křiklavé bolesti pomalých písniček. Doom death metal, kterému vévodící ženský vokál přikládá dovětek gothic. Prognostická temnota může nezaujaté odradit od poslechu celé této smutné záležitosti. Ono to EP nemá ambice zaujmout kdekoho. Ovšem dobré písničky smutného zla dokážou zasáhnout srdce zlotřilých gurmánů, jenž si ujíždějí na temné melodice v tajemně tvrdém riffování a zkázonosné pomalosti. Nicotnost se poté může jevit jako přijatelnou součástí krve s fragmenty neurčitosti. Tomuto EP jsem, dá se říci, neměl co vytknout, dokud jsem si nepustil druhý, o tři písničky bohatší disk této edice, nazvaný „Live On The Edge of the Abyss“. Podobnou muziku naživo zrovna opravdu nemusím, protože jenom málokterá kapela dosáhne tak nádherné atmosferičnosti ze svých nahrávek a spíše odhalí antispolečenské neduhy kapely samotné, jako je například nedržení se tempa či falešné vokály. Jenže tady je ten živák naprosto parádní. Zpěvačka ukazuje, že umí zpívat nejen ve studiu, a to až takovým způsobem, že se vkrádá zákeřná myšlenka, zda-li ten živák nebyl pořízen ve studiu. On i zvuk nahrávky je naprosto brilantní, jenom je takovej neotesaně syrovější a tím pádem mi přijde mnohem autentičtější. Čiže tedy studiové nahrávce z prvního disku vytýkám jakousi záměrnou načančanost. Snaha o dokonalost trochu jako by odstranila na druhou kolej jakousi ryzost žánru. Jinak mi ovšem kapela POLYNOVE POLE přijde jako hodně zkušená kapela, která ví, co chce a ví, jak toho dosáhnout. Jenomže i zkušená kapela nemusí mít jistý druh citu pro citlivost určitého záměru. No a ten cit pro citlivost v tom nechráněném, pomalém drhnutí tahle ukrajinská kapela rozhodně má a cením si jejich muziky hodně vysoko. Ovšem budu dávat při poslechu přednost druhému disku a to nejen proto, že obsahuje více skladeb, ale protože je více atmosferištější. 23.12.2018 (Rock´N´Roll Hell [7/10])