C.T.P. - Point Blank (2018)

Již když jsem před dvěma lety slyšel album „Now & Then“, tak mi nebylo líto, že jsem nevystoupil z KSČ, protože jsem do ní nikdy nevstoupil. Ve své mladické nerozvážnosti jsem ignoroval i ROH a bylo mi jedno, jestli existuje nějaké KGB, nebo STB. Teď je pro mě směrodatný C.T.P. Zmiňované album mě prostě nutilo podívat se zpět na starší záležitosti tohoto ansámblu, neboť bylo již čtvrtou záležitostí na scéně. Jenže při své přidrzlé lenosti jsem se k tomu nedostal a najednou tady mám pátý zářez v podobě alba „Point Blank“ a historie se opakuje. Já se budu muset na tu albovou snůšku podívat, protože tenhle druh hard rocku je mi hodně blízký a kdo miluje energickou nálož melodií, měl by být nadmíru spokojený. A co že to C.T.P. je? Je to vlastně hard rockový projekt jednoho muzikanta, hrajícího na kytaru, který si do svých písniček přizve hosty, tak aby ta písnička zněla, tak jak znít má. Ochranná známka C.T.P tedy znamená Christian Tolle Project. Jména hostů opět záměrně vynechám. Jednak jsou to jména relativně neznámá a kolikrát hvězdní hosté spíše zvyšovali prestiž alba, nikoliv však kvalitu písniček samotných. Tady je tomu přesně naopak a komu se hard rocková muzika C.T.P. zalíbí, tak si ty jména vygoogluje, když ho to bude zajímat. Tak tedy relativně neznámí lidé pomohli Christianovi vytvořit nádherný hard rockový celek, hodný povšimnutí. A opět musím říci, že je povedená i celá dramaturgie alba. Nedivím se, že pro front cover jinak hodně povedeného digipacku bylo využito znázornění právě vypálené kulky. Christian totiž vsadil hned na úvod na hodně jedovatou „Point Blank“, která vás prostě nastartuje k poslechu alba jako celku. No a abyste nevychladli, tak následuje kvalitní zážeh pod jménem „Borderland“. Christian možná trošičku sází na jistotu, ale potom si s vámi může dělat, co vyloženě chce a vůbec vám nepřijde trapná teatrální hravost „Science You´ve Been Gone“, blížící se někam k Meat Loaf. To nemluvím o tom, že Christian trochu poleví v dravosti šelem a další vypalovačkou je akorát „Black Friday“, která v jistých momentech může připomínat jakéhosi Alice Coopera. Jenomže ani ve skoro baladické ležérnosti „Proceed With Caution“ neztrácí cit pro dynamitační dynamičnost a taková jakoby vlažná „Before I Fall“ si pohrává s iluzí ostrých Whitesnake. Je tedy pravdou, že Christian pro tentokrát podpořil svou tvrdou kytarovost trochu více hamondkami, které vrací veškerý hard rock zpět k prvopočátkům hard rockového bytí. Přesto jsou C.T.P. absolutně současnou záležitostí. Tohle je fakt mé druhé setkání s C.T.P. a vskutku se musím donutit k poslechu těch tří starších alb, neboť Christian se mi jeví jako chytrý muzikant, který přesně ví, co potřebuje hard rocková písnička bez toho, aby trpělo muzikantovo kytarové ego. Ne, z takovýchto alb uši nebolí. 22.11.2018 (Rock´N´Roll Hell [8/10])