Informace o dřívějším životě i letošním znovuobnovení ARGOS, původní kapely Ondřeje Marka,
frontmana nymburského Roxoru, jsem zaregistroval díky přednímu, tuzemskému, metalovému měsíčníku.
Kapela vznikla koncem osmdesátek a aktivně působila až do začátku devadesátek, než se její
protagonisté rozešli do jiných, dodnes významných, vnitrostátních, hard rockových formací.
A protože tenhle rok uplynulo třicet let od jejího založení, kluci se dali opět dohromady, aby
znovu nahráli svoje původní, dosud nevydané písničky. Po prvotním vyhledání tvorby ARGOS na internetu
si druhý den ráno, při cestě do práce, už zvesela prozpěvuju: "Dej, dej co máááááááš..." Hmmm,
chytlavý.... Až přijdu domů, určitě si napíšu o cédéčko.
Když mě nějaký podnět rozdráždí natolik, že dostanu nepředstavitelnou chuť na svíčkovou, běžím do
svý oblíbený hospůdky, kde už vím, že obdržím onen pokrm v takový podobě, v jaký ho přinést chci.
A úplně stejně na mě působí deska "Dej, co máš", do níž kapela skutečně dala to, co měla. Tady
dostáváme naprosto vyvážený poměr hutnosti, síly a rychlosti v melodickém, heavy metalovém střihu
podle zdravých, českých, big bítových obyčejů. Výprava od prvního mejdanu až k ledovýmu chrámu
ubíhá pěkně na plnej plyn. I občasný, potřebný ubrání rychlosti nepostrádá patřičnej švih. V průzračné
mlze těžkého kovu, ve které se sice velmi dobře dýchá, náhle dokáže přijít i rozmarné, krátkodobé, jako
by jazz rockové provzdušnění. No, ideální čas k tomu ubalit si cigaretu, he, he. Texty se vztahují ke
klasickým, metalovým klišé, jimž však, s přihlédnutím na tehdejší mladí interpretů, nelze nic vytknout
a i dnes účinkují bezprostředně. Opět mi udělala radost naprostá absence jakýchkoliv vulgarit. Dovolím
si však jednu stížnost uplatnit. Naprogramované bicí mi pouze v některých skladbách rvou uši, v těch
ostatních už je vše v pohodě. Pravdou zůstává, že dílo bylo nahráno ve skutečně velmi krátkém časovém
rozmezí, takže i k tomuto drobnému nešvaru zaujímám tolerantní přístup. Celek uzavírají dva příjemné bonusy
v podobě původních, živých nahrávek z roku 1990, před kterými kapela upozorňuje, že jejich reprodukci
posluchač podstupuje na vlastní nebezpečí. Nepřipadá mi to tak hrozný. Autentickej, analogovej, velmi čitelnej
zvuk živých nahrávek. Moje sluchovody už slyšely daleko horší kanální neřádoviny. Tohle představuje náhodou
prima retro třešničku.
Za cédéčko nepožadují nikterak závratnou sumu, takže jsem si nejprve myslel, že získám nějaký CD-R demáč.
Po nabytí originální, ve fólii zapečetěné, profesionální placky mi o to víc spadla čelist. Vkusná a trefná
ilustrace na frontu, booklet se spoustou dobovejch fotografií, cédéčko v designu gramodesky... Pouze postrádám
textovou přílohu. Opět už Vás čtenáře nechci unavovat zbytečnýma elaborátama. Vyposlechněte si ukázky z produkce
ARGOS na Bandzone, projevte solidaritu s tuzemskou, rockovou scénou a objednejte si výtečný, hudební produkt za,
jak se říká, nula nula prdlačku. Pozitiva převažují a deska si právem zaslouží nějaký ten bodík navíc. Věřím,
že se kapela v budoucnu ještě více vyšvihne. Už teď aspiruje na zařazení se mezi to nejlepší, co česká, heavy
metalová scéna nabízí.
ZA MÁLO PENĚZ HODNĚ MUZIKY! 13.8.2018 (Podzemní Hluk [8/10])
