Teleport do dob, kdy hlavní zdroj síly představoval živý kůň, obstarává intro alba, které mě spolehlivě přenáší tam, kam potřebuje.
Pak už není problém znovu vychutnávat x-tou porci progresivní hudby nezmarů z Norska - Enslaved. Ihned úvodem zvedám paže nad
hlavu a jásám. Stálice hudební scény, která se stále pohybuje v úniku před pelotonem, nahrála další svébytné album, které je silné
a má váhu. Skladby jsou tak zavalité a rozmanité, až z toho přechází mysl. Je to v prvé řadě barvitá jízda, která nabízí fascinující výhledy
oknem. To, co je zde ke spatření v tak nabité míře, jinde neuvidíte. Jsou to nálado-malíři a vypravěči. Nebojí se být něžní a nepokojní,
klidní, razantní ale i démoničtí a vše to napěchovat do výpravného eposu. Ihned mě balí do přiléhavého sarkofágu a připadám si jako
v sametu stlané posteli.
Nebojí se zatopit uhlem a pustit ven sirnatý song, který se nakonec zpřívětiví do azuro slunečné nálady a obloží masou melodií a linek,
až mám dojem, že poslouchám pověstný big band. Kombinace vzdušného , nekonečného prostoru a drsné síry s melodií je častým
vyjadřovacím prostředkem tohoto alba. Kombinace velkých fantastických melodií, kytarových sól a nezaměnitelné silné atmosféry staví
posluchače před velké eposy. Rozmanitost skladeb má vysoký standard i vně a není problém přeběhnout do středověkého údobí, aby se skladba
zcela netypicky vytančila přes drásavou tíhu okamžiku k úsvitu lidské radosti a štěstí.
Enslaved nemají problém poodhalit se a zhmotnit čarokrásnou skladbu, kde se toho opět mnoho děje a nakonec je vše přebito hurónským
sborovým řevem, kolem něhož se vinou svíravé melodie, alá současná rocková éra Opeth, hypnotický dusot a vřískot elementálů vše jen dohušťují.
Mám z toho však husí kůži a smekám před Enslaved. Jejich odvaha a kompoziční rozmach je neuchopitelný slovy. Čím více album pokračuje,
zmíněné rozmanitosti neubývá. Posluchačsky je možné pokaždé jinak uchopit danou skladbu a vychutnat ji odlišně. Občas dokonce kombinují – komplikují
na úrovni vyšší matematiky jako Meshuggah, ale je to ještě hudba a nejde o samoúčelné honění eg. Střípků a vlivů je tolik, že by A3 nestačila jen na
vyjmenování souborů. Ale dokladem kvality je to, že na vlivy, působící na členy Enslaved, myslíte velmi povrchně, protože kvalita a osobitost celku vše
přetlačí na stranu dobra a vítězství.
Hodina hry mi většinou stačí, ale u Enslaved bych dal klidně hodinu a půl. Stvořili další klenot mezi klenoty, tak odlišný a rozmanitý. Nemohu se albem
nabažit a prahnu po něm stále. Závěrečný cover od Röyksopp jen podtrhuje moje smýšlení o Enslaved. Nemají problém pohybovat se po tenké linii vkusu,
překračovat hranice a dovolit si cokoliv si zamanou. Poklona, pánové. 3.7.2018 (LedTherion [9/10])
