Synečku můj milý, to jsme ještě s tvojí mámou jako muž a žena spolu nebyli, když se poprvé svým prvním zářezem emotivním
SILENT STREAM OF GODLESS ELEGY do mého srdce vloudili. To sice, dá se říci, byla zcela jiná kapela, ale již v té době měli
v dlaních sojčí peří. To více jak sedmkrát rozkvetla mohylka zelená, kdy se mi SILENT STREAM OF GODLESS ELEGY vryli do paměti
svou ponurou elegancí osudu bloudícího po čarách. Synečku můj milý, to již uběhlo moře let, ale s každým šedivým vlasem jako by
mi byli SILENT STREAM OF GODLESS ELEGY stále více blíž. Rodnou hroudu nezapřeš a když z ní čerpáš, tak všechno cizí je ti
ještě cizejší a tvá mysl může být usoužená, malověrná, zubožená, znesvěcená, zohavená, ponížená, ale když vládneš jazykem svým
i hravostí jeho slov, tak nemusíš naslouchat varováním - nechoď cestou, tou trnitou cestou za nevěstou, ať je jakýmkoliv prokletím.
To jsou nápoje, které lahodné zprvu zdají se býti, ale postupem času na jazyku trpknou. Jenže, synečku můj milý, jsou vína, jež lahodné
jsou sice zprvu, ale lahodnějšími jsou po letech zrání. Ač chvalozpěvy mohl bych pět na díla prvotní i pozdější SILENT STREAM OF GODLESS
ELEGY, tak nyní ani nejjasnější brk nejjasnějšího chvalopěvce jen stěží bude hledat ta správná slova poblouznění a tak nezbývá, než v dobrém
a ve zlém před Svarogem, před všemi Bohy najednou stát. Sice, synečku můj milý, jsou SILENT STREAM OF GODLESS ELEGY již naprosto
jinou kapelou než před léty, ale jako kdyby v „Ten, který ukoval Slunce“ a „Kdo z nás je víc“ daly ochutnat prvotní doom death metalové slasti,
ale galantnost rodné hroudy veskrze vítězí v Hančině hrdle. Tu slyšet zpívat, tak loukou chtěl bych být, jež rosou pláče na její klín. Oh, Morano,
Morano, jsem prvním z mužů tvých. Ovšem, synečku můj milý, když slyším, jak elegantně se dá přejít z cimbálovky do rockových vod v „Synečku“,
tak jsem neskutečně unešen a vodou všem bych chtěl být. Toto je perla perel SILENT STREAM OF GODLESS ELEGY, i když se nemohu nabažit
ani skvostů jako „Malověrná“ a „Za nevěstou“. To potom průvanem proskočí stín, stín z kostí a z pohrobin. SILENT STREAM OF GODLESS ELEGY
jsou vínem ze stinného severního svahu, které mi nikdy nebylo proti srsti, ale jako by až nyní dozrálo ke konzumaci tak, aby oblažilo svou extatickou
chutí veškeré chuťové pohárky a vlastně si veškerou tu krásu vychutnal všemi pěti smysly. Asi dozrál čas milovat SILENT STREAM OF GODLESS
ELEGY na věky, když můj vous je pole lán.
PS: V recenzi byly zneužity úryvky z nádherných textů z nádherného alba „Smutnice“ SILENT STREAM OF GODLESS ELEGY. 18.6.2018 (Rock´N´Roll Hell [10/10])
