AORLHAC - L´esprit Des Vents (2018)

Tak jestli francouzští AORLHAC tomu, čím se prezentují na svém albu „L´esprit des vents“, říkají epický black metal, tak já při aktu lásky jdu na klitoris s louskáčkem na ořechy. Přeci jenom považuji epickou odnož black metalu svým způsobem za romantičtější podobu black metalu, i když ta romantika se nemusí každému jevit zrovna jako romantická. Ne že by AORLHAC nezahráli na nějakou tu romantickou notu v podobě skutečně rozvážně epických pasáží, k nímž připojují spoustu melodií lehce načichlých folklorem, využitím dud, či pestrostí vokální od skřekořevů po křičené vokály s deklamacemi a sborových až chrámových zpěvů. Jinak ovšem považuji tvorbu AORLHAC spíše za melodic black metalovou. Přeci jenom ta epičnost vůbec není v převaze k třeskutým výbojům rychlého chladu a ta epika je spíše dána těm nanicovatým a stokrát omletým fofr postupům jako sponzorský dar od black metalových bankéřů pestrosti, kteří ilegálně obchodují i s jinými metalovými akciemi. Asi si někteří povšimnou výrazné melodické linky a snad i některých hudebních postupů, včetně brilantního kytarového sóla ve skladbě „Mandrin, l'enfant perdu“, kterými se presentovali Iron Maiden především na svém epickém opusu "Seventh Son Of A Seventh Son". Nic ve zlém, protože v podání AORLHAC je to vcelku povedené, neurážející a ba co víc, považuji tuhle písničku za nejpovedenější. Ale rozhodně by mohlo album „L´esprit des vents“ zaujmout milovníky melodic death metalové legendy Dissection, ke kterým by se dali AORLHAC vskutku přirovnat, jakož i k některým zavedeným švédským black metalovým kapelám. Sice AORLHAC disponují trochu odlišnějším melodickým vyvražďováním, ale typický mystický chlad je mocně nepopiratelnou inspirací a musím říci, že s takovou atmosférou umí Francouzi vskutku výborně pracovat, i když o originalitě nemůže být řeč. Prostě je album „L´esprit des vents“ hodně povedené, i když trpí jistými dětskými bolístkami. Především snaha o maximální pestrost se poněkud míjí účinkem a spíše se tím zbytečně natahuje stopáž skladeb, což má za příčinu snížení vražedného efektu jednotlivých písniček. No a potom téměř hodinová melodická masáž se mnou jako by v závěru alba přestávala komunikovat. Rozhodně není šlápnutím vedle francouzského labelu Les Acteurs de l'Ombre Productions vydání tohoto alba, přesto jsem zvyklý na poněkud originálnější black metalová alba z produkce této vydavatelské firmy. Tady by se dalo mluvit spíše o dobře odvedené tuctovosti, i když opět musím pochválit velmi povedený digipack, což je vlastně u Les Acteurs de l'Ombre Productions dobře zavedenou tradicí. 13.4.2018 (Rock´N´Roll Hell [7/10])