Jak se ty časy mění. Maďarsko byla pro mě za dob rudého chladu jako metalová velmoc.
Samozřejmě platilo, že kdo nebyl na dovolený na Balatonu, tak ten jako by nebyl. Mě
však zajímaly, i když bohužel zároveň míjely, budapešťské koncerty metalových ikon.
Ovšem nájezdů do specializovaného obchodu na metal jsem se účastnil vcelku intenzivně a byl
jsem učarován nejen tím vším, co se dalo koupit, ale i tím, že metalové nesmrtelné hymny
zněly z rádia i za bílého dne, což bylo u nás snivou utopií. No, ne že by se v českých luzích
a hájích nenacházely metalové kapely, ale maďarské kapely byly jaksi dál a dařilo se jim
dostávat do světa a to nejenom východním směrem. Maďarsko dalo světu nezapomenutelné kapely Omega,
Pokolgép a další. Později přišla i další jména na scénu, ale jaksi přestalo být Maďarsko v mých
očích onou metalovou baštou východního bloku, který se změnil v torzo minulosti. Mám na maďarské
scéně nějaké své oblíbence, ale není jich mnoho. Objevují se i další nová jména, ale skepticky,
i když jim nepřeji nic zlého, jim díky jejich nevýrazným tvorbám věštím jepičí život. Jako kdyby
maďarská metalová scéna neměla žádné nové nástupce, kteří by mohli něčím oslnit. Skepticky se stavím
i k EP „Monuments“ kapely DREAMGRAVE, která o sobě tvrdí, že hraje progresivní metal. No a tím,
jak za poslední dobu prošlo mýma rukama až příliš mnoho nepřesvědčivých progresivních alb, o jejichž
pokrokovosti se snad již ani nedá polemizovat, jsem při tomto pětiskladbovém kompletu snad ještě
skeptičtější. Jenže jak se říká, nechvalte dne před večerem, tak ani hanit ho není příliš rozumné.
Ona totiž kapela DREAMGRAVE je pro mě hodně velikým zjevením. Tam, kde jiné progresivní spolky působí
na mé šváby v žaludku přílišnou snahou křečovitě a těžkopádně, tak tam je tahle maďarská sebranka
neuvěřitelně hravá a svou lehkostí způsobuje v mé hlavě motýlí efekt. Ještě úvodní skladba, i přes svou
podmanivost, na mě nepůsobí nijak zvlášť impozantně, ale druhá „Monuments I.“ mě sráží do kolen
a hlavu posílá do oblak. Svěžím dojmem působí veškeré instrumenty, ale to, co předvádí zpěvačka Mária,
je něco famózního. S naprostou neodolatelností rozverně trylkuje v blues jazzových pasážích, aby přes
třeskutost čistě metalovou melancholicky zvážněla ve folkových pasážích. Samozřejmě by ten zpěv byl,
ať už by byl sebelepší, o ničem, kdyby neměl dobrý doprovod. A tady ten doprovod je fakt dobrej.
DREAMGRAVE rozhodně nápady nešetří, ale nesází je ledabyle od boku, aby mě nechytla křeč do boku.
Jako kdyby v sobě měli nějakou navigaci, která by jim říkala tudy ne a z toho umě pramení ona zvláštní
myšlenka o naprosto brilantní lehkosti, s jakou mnou proplovají jednotlivé skladby. Při poslechu tohoto
EP mám stejné pocity, jako když jsem v dávných dobách byl očarován výtvorem „Thots“, brněnských Forgotten
Silence. Rozdíl je pouze v tom, že progresivita DREAMGRAVE se pohybuje v mezích melodického metalu, kterému
by se i s trochou nadsázky dalo říkat power metal. Ovšem v písničkách se objeví i death metalový vokál,
protože Márii vokálně doprovází kytarista Dömötör, který, když přejde do melodičtějších poloh, vytváří
s Márií velmi povedené duety. Klávesy si také stříhají nějaká ta jazzová kouzla, ale mě se hodně líbí
jejich využití na způsob hard rockových legend sedmdesátých let. Aby toho nebylo málo, tak DREAMGRAVE
disponují ještě houslistkou Krisztinou, kterou jako bych při prvním letmém seznamování se s touto nahrávkou
neregistroval a vše připisoval na účet kláves. Jenže její nástroj není rozhodně stydlivý a velmi vhodným
způsobem dokresluje krásu jednotlivých kompozic. Takže se dá říci, že nějaká neznámá maďarská kapela mě hodně
překvapila nejen svou kvalitou, ale i něčím, čemu bych i já mohl říkat progresivita.
PS: EP obsahuje tři nové studiové skladby a jako bonus jsou přidány další dvě z debutového alba „Presentiment“,
které si bezpodmínečně budu muset dát, pořízené naživo. A tady by mě vcelku zajímalo, kolik studiových úprav se
muselo na těchto live záznamech udělat, protože ty písničky znějí naprosto perfekcionisticky a to i u vokálních
partů. Pokud je ovšem tahle kapela vážně tak dobrá naživo, tak by možná nebylo od věci skouknout nějaký jejich
koncertní set. 27.3.2018 (Rock´N´Roll Hell [8/10])
