ANIME TORMENT - Afterlife (2017)

Mařena sundá umaštěnou zástěru a rovnátka a myslí si, že bude přitažlivější. Student zahodí brýle i kostkovanou kravatu a žije v domnění, že na něj bude nahlíženo více než jenom na sucharského intelektuála. Revolucionář vymění trikolóru s přesvědčením a věří tomu, že se postavil na správnou stranu barikády. Přitom jsou změny kolikrát k ničemu a pouze čas ukáže, kdo se jako osobnost vyvinul, kdo za co stál a jak vlastně obstál nejen sám před sebou. Povedené album „Deathwish“, death metalových ANIME TORMENT, obstálo u mne při dnešním poslechu po pěti letech a mám ten dojem, že za dalších pět let nepohrdnu poslechem jejich právě aktuálního alba „Afterlife“. Snad vydají ANIME TORMENT něco i dříve než za těch pět let, i když teda ono častější vydávání alb zrovna nezaručuje kvalitu souboru. Jenže ANIME TORMENT kvalitním souborem jsou, což ukázali již svým debutem a novinkou to jenom potvrzují. A přitom se dá říci, že se za těch pět let vlastně nic nezměnilo. Žádné pokusy o modernější pojetí žánru drží kapelu v pevném sevření staré školy, jejíž čítanky snad nikdy neomrzí číst. Ani nějakej přílišnej vývoj samotných ANIME TORMENT není nijak znatelný. Snad jen, že jsou nové skladby možná trochu čitelnější. I když ono zdání může být zapříčiněno i zvukem, kterej je správně intenzivně devastační, ale i přiměřeně čistej, tak aby vyzněly veškeré nástroje, tak jak mají vyznít a zároveň to nepohřbívalo nasazení kapely, která trhá fádní okleštěnost nudy na krvavý cáry. Jako by potom ANIME TORMENT nikdy nebyli brutálnější. Vždyť si jenom dejte srdcervoucí bestialitu „Imprint“, která jako by měla nakročeno k zaoceánské brutalitě, stejně tak jako i místy závěrečná „Last Farewel“, která začíná akusticky a některé pasáže jako by měly pro změnu sklony k epičnosti. K ANIME TORMENT patří i kombinace razantního riffování a melodiky. Miluju, když melodie nemají příchuť sezónní hitovosti a přitom se netváří příliš stydlivě. Kdo to má taky takhle rád, tak určitě nepohrdne skladbou „Instant Death“, kde je ta melodika asi nejvýraznější, ale ono je to docela ošidný, se takhle vyjadřovat, protože přímo titulní „Afterlife“ je taky hodně silný melodický kafe jako od Maryši. I když ono vytahovat nějakou skladbu nad ostatní je trochu dvojsečná zbraň, neboť celé album „Afterlife“ je prostě hodně povedené a já na něm nevidím slabšího místa. Přesto se vrátím k „Last Farewel“, která je po skladatelské stránce nejpestřejší skladbou alba a asi nejvíc vystihuje potenciál ANIME TORMENT. Ani se nedivým, že k ní kapela natočila video. 12.1.2018 (Rock´N´Roll Hell [8/10])