SECRETS OF SEPARATION - Suffering In Absurdity (2016)

Jestli se někomu zdá, že zdejší metalcore scéna je tak trochu mrtvá a to co tady je, se tak trochu motá v bludném kruhu, jehož štěstěna je vrtkavá a nových, zajímavých přírůstků není, tak by měl teďkom trochu zbystřit. Já teda nejsem zrovna velkým přívržencem tohoto trendu, právě proto, že se z něho stal takový ten trend, jenže i tady jsou prostě dobré kapely a vyloženě můžou překvapit i absolutní nováčci. Dost dobře si pamatuju, jak mě sestřelilo debutové album nějakých Proximity. No, je to teda již nějakej ten pátek, ale člověk prostě nezapomíná na to, co ho prostě uhranulo. No a teď tady mám nějaké SECRETS OF SEPARATION a jejich debutové album „Suffering In Absurdity“, které mi patrně taky setrvá v hlavě delší čas v tom zaneřáděném metalcore nečasu. Oni teda mají na svém kontě již jedno EP, ale tohle je prostě debutové album a jelikož jsem zatím neměl čest vůbec slyšet název této kapely, tak je beru jako nováčky a to nebezpečně nadějné. Tak hlavně rozhodně tím, že SECRETS OF SEPARATION nejsou nějací sladcí metalcore koledníčci, kteří by za trochu nadílky srdceryvně lkali. No, ne že by SECRETS OF SEPARATION neuměli zahrát na nějakou tu emotivnější notu jako třeba v „Journey“, nebo nezašli až na hranu ambientu jako v mé velice oblíbené písničce „Stigma“, ale jinak to jsou agresivní raubíři jak zákon káže a ani zabarvení čistého vokálu neslibuje kdovíjakou romantiku. Vždyť zkuste dobrosrdečnost čistého vokálu v zajetí screamingu a téměř guturálního projevu v takové „Egoist“ a romanticky se vám shrnou ponožky na neromantický kotník. A nejvíce budou SECRETS OF SEPARATION sedět těm, co mají rádi agresivní melodiku. Ano, SECRETS OF SEPARATION jsou hodně melodičtí a nebezpečně koketují s death metalem. Fanoušci veličin jako Suicide Silence či Soilwork by měli nastražit slechy. Trochu se nabízí i přirovnání k In Flames z období ještě než legálně emigrovali k alternativě, což mnozí berou spíše jako kolaboraci. Ovšem vzhledem k té agresivní melodice vidím hodně velkou spojitost s Dark Tranquillity z dob, kdy švédský melodický death metal vládl světu. Tvorbu SECRETS OF SEPARATION bych se nebál označit jako šikovně extrémní záležitost, ale nikoliv bezmyšlenkovitě šlachovitou a pořád z těch písniček cítím něco víc, něž by se mohlo zdát. Propracovanost jednotlivých songů, se schopností dotýkat se atmosferičnosti, ve mně prostě probouzí chuťové buňky znovu si poslechnout poslední album Emperor. To přirovnání je teda jako nebe a dudy. Jsou to dva rozdílné hudební světy, ale ta elegantní promiskuitní bezpáteřnost, která se prohání přirozeným extrémem, mě vcelku zákeřně počítá žebra zezadu. Proto tedy spíše než metalcore, nebo dokonce deathcore bych označil album „Suffering In Absurdity“ jako promyšleně zabijácký melodický death metal moderní doby. 16.2.2017 (Rock´N´Roll Hell [8/10])