AEPHANEMER - Memento Mori (2016)

Když člověk očekává melodický death metal, tak se chce smát smrti do očí uprostřed bestiálních smrští, bičován hustě ostrým, melodickým deštěm. V případě alba „Memento Mori“ francouzské kapely AEPHANEMER tomu však tak úplně není a patrně budou opovrhovanými za své relativně plytké melodie s heavy metalovým podkladem a ne zrovna variabilním death metalovým vokálem. Jenže mě se ten zpěv zamlouvá, neboť zní správně slizce, jako kdyby se s jazykem zpěvačky a doprovodné kytaristky Marion mazlila sama smrt. I když je tedy pravdou, že trocha invence do nepestrosti by bodla. Ale ke zpěvu se ještě vrátím. Teď se budu věnovat věci nejpodstatnější. Zatímco budou mnozí kytarovými melodiemi strunobijce Martina opovrhovat, tak mně ty melodie něco připomínají. Jsou to melodie jako ze starých historických filmů, kdy se ještě nenosily na trh s kůží a meči košaté symfonické soundtracky. Možná by se dalo mluvit i o prvotních naivních fantasy filmech, jejichž rozpočty nepočítaly s pompézní produkcí jak filmu samotného tak muziky do ní začleněné. Nechci tvrdit, že melodie AEPHANEMER jsou nějakým způsobem naivní, ale mnohým později narozeným metalistům mohou připadat naivní i melodie z prapočátků heavy metalu, kdy se rozhodně nehrálo na umění. Tady by mohli AEPHANEMER lehce narazit na posměch prozíravých, kteří vidí pouze dopředu. Jenže ono i u těch starých filmů se dělaly melodie tak, aby odpovídaly době i místu odehrávajícího se děje. No a když Marion do svého rádoby nudného pěveckého rejstříku zařadí ve skladbách „The Oathsworn“ a „The Call Of The Wild“ nevyumělkovaný civilní melodický zpěv, tak tady rázem máte folk metal a to nemluvím o vstupu kláves do některých pasáží. Když někdo na bandcampu projíždí jednu melodic death metalovou kapelu za druhou, tak se mu můžou zdát AEPHANEMER opravdu poněkud fádní až nudní. Myslím, že i když je muzika kapely hodně melodická, tak škatulka melodic death metal je trochu zavádějící a já jim za tímto účelem vypaluji cejch folk death metal. Tak, když jsem již načal ty historické filmy, tak některé povedenější záležitosti mají děj a atmosféru a některé ty méně povedené, nebo možná spíše nepovedené blbosti, nemají nic. Když to srovnám s albem „Memento Mori“, tak nevím, do jaké míry mohu mluvit o ději, ale tu atmosféru prostě tohle album má. A v tomto případě se dá naprosto pochopit jistá ledabylost nerozvíjení jednotlivých momentů a melodií, která jaksi hraničí s chytrostí. Proč rozbíjet pokusem o umění nosnou stavbu pocitů. Mně tohle album vcelku sedlo a jediné, co mu mohu vytknout, je, že spousta melodií je si hodně podobná, i když ne pouze do počtu. To se potom v tom melodickém království člověk ztrácí jako historik amatér mezi dobou železnou a temným středověkem a vlastně svým způsobem těžko poznává, ve které části alba se nachází. Jinak ale považuji album „Memento Mori“ francouzských AEPHANEMER za dost povedené. 17.10.2016 (Rock´N´Roll Hell [7/10])