OCCULTUM - Towards Eternal Chaos (2016)

Dříve než bylo všeobecně šířeno, že okultismus je zhouba, jíž chtějí temní mocnáři za pomocí ještě temnějších sil ovládat světské pozice na nejvyšších místech, praktikovali okultismus právě ti, kteří jej ze strachu zavrhli. Možnost navýšení moci za pomocí ukradených tajemství porobovaných civilizací zaslepila oči tak, že poznámka pod čarou, jež varováním byla, která by se dala přeložit jako dvě strany jedné mince, kde všechno souvisí se vším. Za pomocí tajných receptur bylo vyrobeno zrcadlo pravdy, jež mělo nastolit absolutismus. Jenže zrcadlo pravdy ukazovalo skutečnou pravdu a ne pravdu, která měla být vštěpována. Když postavil se nejvyšší církevní hodnostář do jeho zorného pole v bílém oděvu se zlatým zdobením a červenou stuhou, tak obrazem stala se kreslená zpověď, jejíž bílá barva měla barvu černou a zlaté lemování času skrývala barva šedá. Pouze ta červená zůstala červenou, jen o něco temnější a znázorňovala to, co znázorňovat ve skutečnosti má. Zrcadlo však rozbít nešlo a tak navždy alespoň zahaleno mělo zůstati. Jenže nebezpečným nepřestalo býti při mocenských tahanicích o stolici nejsvětější a tak potajmu bylo převezeno pod ochranu na území s tou nejsvětější stolicí nejspřízněnější. Zrcadlo na dlouhé věky potom bylo zapomenuto. Až pár polským výrostkům se jej podařilo roku 2015 objevit a po neopatrné manipulaci vyvolat zrcadlovou paměť a viděli hnus vezdejší ve jménu krásné iluze. A tak vznikla satanisticko okultní divize OCCULTUM, která se ve všem tom reprodukovaném hnusu snaží ostatním otevřít oči a odhalit jim pravou krásu ve zpětné reprodukci veškeré svatouškovosti. Ukázat směr věčnému chaosu na albu „Towards Eternal Chaos“, kde roku 2016 vypouští black metalové hymny padlého světa těm, kteří ještě nepadli. No a musím říci, že jejich transformaci temnoty rozhodně sdílím. Nemůžu sice mluvit o nějakém novátorství, ale OCCULTUM zůstávají svými kopyty pevně v undergroundu a dá se říci, že jejich tvorba jde pěkně od lesa jako smrad po větru od otevřeného hrobu neznabohů. Velmi povedeně skloubili těžkotonážní rock´n´roll přímo z pekla s něčím, čemu se říkává druhá vlna black metalu, tedy s těmi severskými zabijáky. Jenže i tady se to dělí na nádheru děsu epické tajemnosti a tradiční nekompromisnosti, jež občas sahá do death metalové sveřeposti. Když jsem vzal na zřetel název kapely, tak jsem očekával spíše nějakou tu hnusně dusivou epičnost a po prvním poslechu jsem se možná cítil tak trochu oklamán, nikoliv však zklamán. Velmi rychle jsem vzal za své jejich alchymistické míchání nálad a atmosfér a musím říci, že se vše nádherně doplňuje, jako kdyby se jednotlivé nápady nakopávaly k vyšším hodnotám. A to jsem ještě nezmínil vokály, které tomu celému nasazují trnovou korunu. Dalo by se říci, že vévodí celému albu takový ten death metalový, démonicky záhrobní murmur, ale střídá se nebo prolíná s vyšším black metalovým škrčením. Atmosféru děsivého zmaru dokonávají chrčivě řvavé vokály a melancholicky špinavě čisté zpěvy. Za největší hymnus považuji těžkotonážní zadoomaný epický hymnus „Gehinnom Gate“, kde ta odpornost pestrosti je nejcitelnější a pomalejší mezihry vyplňují i ženské hysterické vřískoty s kvílivými kytarovými sóly a sborové mužské bručení jako by vyvolávalo všechno to krásné, co jiní zlem nazývají. Ovšem za poslech opakovanější stojí i „Abomination“, s rozvlekle táhlými překrývajícími se vokály, tahanými ze samé paty satanova kopyta v bouřlivé nádheře rytmiky a s thrashově strouhanými kytarami v mezihrách. Ono teda stojí za poslech samozřejmě celé album „Towards Eternal Chaos“ a vzhledem k tomu, že je Polsko považováno za jednu z nejsilnějších katolických bašt, tak tam ta církev má teda hodně silnou opozici a tu právě svým debutovým albem posílila sebranka OCCULTUM. 10.8.2016 (Rock´N´Roll Hell [7/10])