WAYS - Watching From Afar [EP] (2016)

Ať tuhle věc poslouchám shora dolů nebo od nikam k ničemu, tak mi vychází konstantní hodnota průměrná. Zprvu jsem přemýšlel proč. No jasně, jsem staromilec, kterej nepotřebuje kvalitní zvuk k písničkám, které mají psát historii metalové hlouposti. Ale v případě, že se jedná o moderní alternativu, tak prozměnu na tom zvuku poněkud bazíruju. Hutnost je hutnost a hluchoněmá místa na nahrávce „Watching From Afar“ francouzských WAYS prostě ten poslech reletivně snižují. Nebo je to vina producenta, že nástroje neznějí, tak jak by měly znít, a že za nimi stojí prázdná stěna, na kterou se ani grafity nevyplatí našmoulovat. Prostě sprostě naslouchám písničkám toužícím a ty mi toužebně neznějí. Ono, mohl jsem popsat do detailu první písničku a vlastně by se ten popis hodil na celé album. Hrubá zrna písku death metalu padají na romantickou pláž, o kterou si odřou lokty i ti nejsilnější beach volejbalisté a volejbalistky jako by dopadaly na beton. Nu metalové melodie tříští se o nezájem mravnosti hebkých tváří a had z ráje nemá zájem nabízet jablko poznání. Díky tomu zvuku to není to ani ono. Je to vše a nic. Volnější pasáže se tváří elegantně, ale tak trochu nekomunikují s tvrdou tváří preciznosti a marnost disharmonií stává se nevěrohodnou, rovnající se rockové korupci, volající po metalovém referendu. Snažení muzikantů není trápení, i když při poslechu alba se cítím tak trochu trapně. Vlastně nevím, co je na této nahrávce pozitivního, ale svým způsobem nemohu najít ani výrazná negativa. O roztržitosti nápadů nemůže být řeč, ale chytlavost se vlasů nechytá. Tohle album jako by se mnou nechtělo komunikovat a přitom existuje spousta alb, které se komunikačně vtírají a nemají na to. Na kapelu WAYS si dám bacha, protože bůh ví, co vykvete příště. Pro tentokrát je to fakt pouze za pět. 8.6.2016 (Rock´N´Roll Hell [5/10])