ARGOS: Vždycky jsme chtěli, aby za námi byl nějaký nosič, za který se nemusíme stydět


Fanouškům českého big bítu je Ondra Marek dobře známý, především jako frontman nymburské heavy stálice Roxor. Na jeho původní kapelu ARGOS, působící v letech 1988-1991, si však vzpomenou snad jen tehdejší, přímí pamětníci, nebo ti nejzdatnější, hudební badatelé. Světe div se, ARGOS přichází zpátky, v plné síle, téměř původní sestavě a s novým CD se starým obsahem. Čerstvý dědeček a pracovně vytížený Ondra přijal nabídku k poskytnutí rozhovoru s nadšením a tímto mu velmi děkuji za jeho nyní velmi drahocenný čas. Pusťte se do čtení, stojí to za to.



Úvodem Vás srdečně zdravím a také mnohokrát děkuji za čas, který nám věnujete. V začátku se asi nevyhneme otřepaným a možná otravným otázkám, ale nelze je obejít. Tak tedy, kdo přišel s nápadem pojmenovat kapelu po bájném, starobylém, řeckém městě? Upíná se Vaše mysl k dávným, antickým kulturám? Ve mě spojení český heváč a Argos evokuje devastaci města slovanskými nájezdníky. Název pro metalovou kapelu je to výstižný, leč nepraktický. Sem tam ho neúmyslně zkomolím do "argus" (asi to pivo z Lídlu...), nebo "agros"...
Nebudu nijak lhát, prostě nás to napadlo podle filmu Souboj Titánů, a navíc název Kraken už měla zabraný jiná kapela, tak se nám zalíbil ARGOS. O pivu podobného jména jsme tehdy neměli samozřejmě ani tušení a AGROS nás jednou napsali i na plakáty. Takže jsme možná první oficiální „agrometalisti „ v českých zemích [úsměv].


Když už tady okrajově padlo pivo, předpokládám, že také chováte náš národní, rezavý mok v oblibě. Z cesty z Peček do Nymburka nevyplývá dlouhá míle. Pijete rádi místní Francinův ležák? Osobně pěstuji k nymburskému nektaru veliké sympatie, protože náš smíchovský, sladkokyselý, eurosamoser mým chuťovým pohárkům nikterak nelahodí.
Proti pivu z místního pivovaru nic nenamítáme, ale klidně si troufneme i na „Něžného Barbara“, což je místní třináctistupňová dobrota.


Počátky Vaší kapely sahají až do roku 1988, přičemž její aktivní činnost utichla někdy v roce 1991. Poprosím Vás o pár slov k tomuto období (spřízněné kapely, atmosféra tehdejších koncertů, personální změny atd.)
Začínali jsme v roce 1988 v sestavě Miloš Kubíček - bicí, Miloš Holub - basa, Jirka Lacina - kytara, zpěv, Ondra Marek - kytara, zpěv a Roman Povolný - zpěv. Roman po pár týdnech odešel a tak po několika různých pokusech sehnat zpěváka zůstal zpěv na mě, tedy zpěv a kytara Ondra Marek. Byly to doby, kdy jsme neměli ani tušení, co jsou třeba odposlechy a první naše zkušenost byla na festivalu Rockfest Nymburk. No, moc rád bych viděl nějaký záznam, to musela být opravdu pekelná podívaná. O rok později už jsme byli trochu zkušenější mazáci a nedávno se objevil dokonce i záznam z ročníku 89, určitě ho dáme na YouTube, ať se lidi pobaví. Spřátelenou kapelou byl pro všechny v okolí IRAS, několikrát se nám poštěstilo si s nimi zahrát, můj současný post vokalisty u ROXORu byl tenkrát nemyslitelný, to pro ARGOS byl spíš soupeř, byli hodně napřed, chtěli jsme se jim vyrovnat co nejvíc. Jejich pódiová show byla hodně dobrá a výšky ve zpěvu Radka Vaníčka absolutně nedostižné. Podařilo se nám zahrát si i s kolínským HEVEREM, ale tady byl trochu háček. Protože náš bubeník Miloš měl soupravu jako levák postavenou obráceně a nějak nebyl čas, přesně už si to nevybavím, ale nešlo otočit bicí, takže jsem za ně usednul já. Trochu jsem na ně v té době uměl, ale i tak to asi byl opravdu zážitek pro otrlé. Přežili jsme a to bylo hlavní. V té době ještě byla povinná vojenská služba a tak na postu basáka se objevil Nymburák Petr Schön a později Miloše Kubíčka za bicí soupravou střídá poděbradský démon Jirka Böhm. V téhle sestavě jsme to doklepali téměř až do úplného konce. Jeden čas s námi hostoval i Petr Bašus z vyhlášené rockové formace TELEGRAF. Slovo dalo slovo a obě kytary, tedy Ondra Marek a Jirka Lacina se stěhují do TELEGRAFU. Chvíli se obě kapely ještě držely současně, ale s přibývajícím koncertováním Telegrafu nakonec nezbývá čas a ARGOS končí. Na posledních koncertech už z původní sestavy zbývá jen Jirka Böhm a Ondra Marek. V těch dobách se sály plnily celkem výborně, hodně se dařilo i na vyhlášených letních parketech, třeba Veltruby u Kolína atd. ARGOS měl v repertoáru kolem 40 skladeb, většinou vlastních, takže jsme byli schopni utáhnout celý večer sami. Byly to skvělé časy.


Vliv tehdy dostupných, zahraničních, heavy metalových nahrávek nelze v muzice Argos přeslechnout. Přesto v těch skladbách zároveň nelze přehlédnout jakýsi nezaměnitelný, vlastní rukopis. Z čeho pramenila ta osobní motivace k tomu skládat muziku a psát smysluplné texty?
Zas to řeknu na plnou hubu, prostě jsme neuměli hrát tak dobře, abychom kopírovali kvalitně ty naše vzory. Tak jsme si skládali vlastní věci… a taky nás to trochu víc bavilo. Samozřejmě je slyšet, co jsme v té době poslouchali, ale to tenkrát asi všichni, co měli rádi tvrdší muziku. Ruku v ruce s tím samozřejmě vznikla potřeba vlastních textů, no snad to nejsou úplný voloviny… dneska se některým docela můžeme i zasmát. Muziku jsme dělali převážně ve dvojici s Jirkou Lacinou, ten byl studnice výborných nápadů, zbytek kapely samozřejmě vždycky přispěl nějakým nápadem ke svému nástroji a texty jsou všechno moje práce.


Začátkem devadesátých let dostala spousta kapel nabídku k natočení regulérní desky. Vám tuhle možnost nikdo neposkytl? Existuje z té doby nějaké demo?
Nebyli jsme v té době tak známí, aby nám někdo nabídnul natáčení v opravdovém studiu a nějaké pokusy natočit něco ve zkušebně byly. Jenže všechny záznamy, které existovaly, bohužel zničila povodeň v roce 2013, tak nám zbyly jen dva živé koncerty, které naštěstí měl u sebe někdo jiný. A našel se nedávno i videozáznam nevalné kvality z nymburského Rockfestu 1989, jak už jsem zmínil. Pochybuju, že někde nějaké záznamy ještě vyplavou. Sami bychom rádi něco z těch začátků slyšeli, ale i přes velké úsilí jsme zatím žádné pozůstatky u nikoho nenašli.


Letos uplynulo třicet let od založení Argos. Kulaté výročí bylo tím hlavním důvodem Vašeho znovuzrození, nebo si Vás fanoušci vyvolali z hrobu? Jak dlouho musí kapela zkoušet, než si zase osvojí a opráší svůj polozapomenutý repertoár? Dokonce už proběhly i nějaké ty koncerty. Jak na ně reagovalo publikum?
Ano, třicetiny, byl to jeden z hlavních důvodů. Říkali jsme si kdy jindy, když ne letos. Koketovali jsme s tím nápadem už několikrát, ale až tento rok jsme to celé uskutečnili. Zkoušky proběhly celkem asi čtyři, všichni si to projeli doma a jen jsme to dali na zkouškách dohromady a ve studiu to šlo po jednom, takže byla trocha času si to dopilovat. Navíc většinu kytarových partů zahrál v zájmu urychlení Jirka Lacina, protože je dost rozehraný na rozdíl ode mě. Já už několik let na kytaru pravidelně aktivně nehraju, takže jsem měl co dohánět. Koncert proběhl, hlavně ten, na kterém se křtilo CD, a ohlasy jsou výborné, už se chystají další, ale protože oba Jirkové spolu hrají v čáslavském PUNCU, já v ROXORU a Pavel Šebrle v TELEGRAFU, je velmi obtížné najít společný termín, kdy všichni můžeme vyrazit za našimi fanoušky.


Během velmi krátkého období spatřilo světlo světa i Vaše debutové CD, sestavené z původního repertoáru. Snažili jste se zachovat prvobytnou autentičnost těch písniček, nebo jste něco předělávali?
Shodli jsme se na tom, že zachováme maximum z původních skladeb. Text se opravdu jen drobně upravil u dvou a hudebně jsme změnili trochu víc jen "Charóna". Zbytek je téměř identický, jako v letech kdy skladby vznikly.


Jak probíhaly přípravy na natáčení tohoto díla, kde se to nakonec celé realizovalo? Jste spokojeni s jeho konečnou podobou? V jakém nákladu CD vyšlo a kolik kusů se ho k dnešnímu dni prodalo?
Přípravy a celé CD se natáčelo v nymburském studiu HOLLYSOUND, které už jsme měli ověřené při natáčení s Roxorem. Realizace probíhala podle toho, jak měl kdo čas, kdy bylo místo ve studiu. A spokojeni samozřejmě jsme s drobnými výhradami, ale to je každá kapela. Jen co CD vyjde, už přesně víš, co by se dalo udělat jinak. Vydali jsme 500 kousků a kolem stovky už je pryč, což nás těší. Jen na Slovensko jsme posílali asi 12 CD. K obalu musím říct, že ho pro nás skvěle namaloval Jakub Rusek, jsme vééééélmi spokojeni.





Za sebe hodnotím Váš studiový záznam pozitivně, ale nemyslíte si, že se to všechno seběhlo nějak moc rychle? Přece jen zastávám názor, že oplýváte větším potenciálem, proto ten výsledek mohl být ještě lepší. Chvílemi nahrávka působí dost plasticky. Proč jste místo živých bicích upřednostnili automat?
Ano, ty bicí… neměli jsme moc na výběr vzhledem k časovým možnostem ve studiu a hlavně Jirka Böhm nehrál na dva kopáky tak asi 25 let. Než by docílil studiové přesnosti, tak by to chvíli trvalo, proto jsme to vyřešili takhle. Byl ještě plán, že by se to naučil jeden skvělý bubeník z Nymburka, ale jeho vytíženost nám to nedovolila. Příště už to bude jinak. Kytary jsou, myslím, v pohodě, basu nahrál studiový mistr Martin ´Holly´ Hollandr, který nám taky naprogramoval ty bicí. Potom se basu teprve doučil náš nový člen Pavel Šebrle.
A jestli se to seběhlo rychle? Trochu ano, původně to celé, že si ještě ARGOS párkrát zahraje, totiž vzniklo jako nápad u piva, ale doslechnul se to jeden pořadatel a nahlásil, že už nás dal na soupisku festivalu. No a pak se to roztočilo, bylo nám trochu trapné přijít tam s prázdnýma rukama a po tom CD jsme už taky celkem toužili… Jen jsme se k nahrávání prostě dostali později, než jsme mysleli a… no, až na ty bicí, myslíme, dost dobrý po těch letech [úsměv]. Najde se i pár hostů, třeba Dan Reissaus nám vypomohl se sbory, bez něj by takový chorál ve skladbě „Na plnej plyn“ nebylo to pravé ořechové.



Přesto pokládám "Dej, co máš" za slušnej nářez a hlavně poctivej bigbít. Lze situaci chápat tak, že všechny slaďárny zůstaly v Telegrafu a pro Argos tady zbyl ten říznej heváč?
Vystihnul jsi to úplně dokonale, ještě máme pár skladeb, na které se nedostalo, ale protože skladatelská dvojice Jirka Lacina, Ondra Marek sama od sebe dost opisovala, tak asi zatím zůstanou v šuplíku.


Hrajete klasický heavy metal, nepošpiněný novodobými trendy. Vydáváte desky. Velice si těchto aspektů vážím. V čem vidíte onen smysl vydávat desky a hrát klasický metal, když dneska spoustu lidí říká, že stará, poctivá hudba už je překonaná a vydávat fyzické počiny postrádá v době internetu smysl?
Za prvé už jsme trochu starší a nějaké novoty by k nám prostě neseděly, a vždycky jsme chtěli, aby za námi byl nějaký nosič, za který se nemusíme stydět. Přišlo to sice ve chvíli, kdy všichni poslouchají muziku z telefonu, ale nám to nevadí. Máme z CD upřímnou radost a nejsme sami, což nás těší dvojnásob. V telefonu si prostě ten booklet do ruky nevezmeš a neprohlídneš. A máme možná i trochu štěstí, že se tenhle styl pomalu oklikou vrací, takže ty naše skladby, ač staré třicet let, se ještě dají celkem v pohodě poslouchat.


Těžký kov znamená nevděčný kumšt. Po celém světě existují výborné, jak staré, tak nové kapely, jež žánr vzorně reprezentují. Ze strany médií i mnohých fanoušků však zůstávají opomíjené a v popředí stojí "jen hvězdné legendy". Co si o této situaci myslíte Vy?
Asi to vždycky bylo, je a bude. Na vrcholu nemůžou být všichni. A možná dnes víc než dřív je to těžší, protože je všeho strašně moc a internet skousne cokoliv. Stačí mít dobře zamířený marketing a úplná volovina má šanci. Některé kapely to mají opravdu vydřené a u některých jen žasneš, kde se najednou ocitly. Ale to není jen v muzice, takhle to je v podstatě se vším. My každému přejeme jen to nejlepší, sami víme, jakou to dá práci.


Má český heavy metal šanci na přežití? Jak hodnotíte tuzemskou scénu? Najdou se zde Vaše oblíbené kapely? S jakou z nich udržujete přátelské vazby?
Určitě přežije. Samozřejmě sledujeme dění na naší scéně a někdy se nestačíme divit. Takový malý rybníček a jak si kapely umí udělat mezi sebou dusno. Pak stačí vyjet za hranice a nikdo nezná žádnou z nich. Muzika by měla být především radost. Tedy aspoň já to tak vidím. Oblíbených kapel máme dost, přátelské vztahy udržujeme pokud možno s každým, kdo o to stojí. Za mě osobně si velmi vážím přátelství kluků z Limetalu, potěší mě, když se sejdeme na stejném pódiu s Lubošem Suchánkem z Komunálu a kolegy třeba z kapel Alžběta, Hamr, jihočeský Seven, je toho dost. O kamarádech ze spřátelených kapel, kde ještě mám tu čest působit, snad ani nemusím mluvit, jsou to kluci z Telegrafu a Roxoru.


Uvažujte o tom vydat v budoucnu další desku? Na heavy scéně mi chybí právě ty společné desky se spřízněnými kapelami, což je u jiných, metalových subžánrů celkem běžná záležitost. Přemýšleli jste o něčem takovém?
Když všechno půjde dobře, určitě chceme v budoucnu ještě dát dohromady nějaké nové písničky. A s tím splitkem je to vlastně docela dobrý nápad, zamyslíme se, třeba to s někým dáme dokupy. Než se nastřádají skladby na celé CD, chvíli to trvá.


Chlapi, ještě jednou děkuju za Váš čas. Možná jsem na něco zapomněl a Vy toužíte ještě něco sdělit. Nyní dostáváte příležitost...
Asi všechno podstatné už bylo řečeno. Snad jen dodáme, těšíme se na všechny naše bývalé, současné i budoucí příznivce někde na našem vystoupení. Nebudou jich stovky, tak ať nezmeškají [úsměv]. Když si objednají naše CD „Dej co máš“ na mailu kerrynak@seznam.cz, budeme rádi.

Za ARGOS odpovídal, za otázky děkuje a všechny fanoušky zdraví,
Ondra Marek

13.9.2018 (Podzemní Hluk)



Article | ARGOS: Vždycky jsme chtěli, aby za námi byl nějaký nosič, za který se nemusíme stydět • Deadzine.eu





© 2024 Deadzine.eu
deadzine[at]proton.me