[P.U.T] - Like Animals (2012)

A máme tady trochu neaktuální záležitost, leč hodně zajímavou. Zajímavou z toho hlediska, že právě tohle je noční můra všech stahovačů, kteří bezmyšlenkovitě stahují z pirátských stránek veškeré lukrativní hudební zboží. No, chraň je bůh pirátů před takovouhle nesmyslností, aby jim mezi tím vším lukrativním právě tohle nelukrativně zabíralo místo na disku, nemluvě o tom, si tohle omylem poslechnout. Na albu „Like Animal“ francouzských divno rockerů se nachází něco, co punkeři nepochopí, milovníci sludge nerozchodí a příznivci noise scény si o to prsty pálit nebudou. Tahle nereprezentativní směsice není omyl, jen obludně spojené vzývání tyranie. Prostoduché motivy omílané do nekonečných oken božích s pomalou rytmikou nerytmickou již samo o sobě vyznívá jako na nebevzetí hlouposti, ale když se do toho zapojí ještě minimalistické noise smyčky, tak je zkáza rockerova vkusu dokonána. Spásou pro posluchače ušlechtilé muziky budiž příkaz andělů „Vypnout!“. Jenže ani pro obdivovatele divností a dobrodružství tohle album nebude pro každodenní poslech. Vynechám jakési muzikantské neumětelství, které v tomhle okamžiku není tím nejdůležitějším. Směrodatné totiž je, jak se díky minimalistickému přístupu podařilo vtěsnat do skladeb atmosféru tak hustou, že by se dala krájet. A to ještě ke všemu atmosféru tak hnusnou. Nic příjemného prostě neočekávejte. Jenom pustošení, chlad a hrůzu v nejryzejší podobě. Zajímavostí je, že každá skladba má tu atmosféru jinou, nebo lépe řečeno, že každá skladba jako by žila vlastním životem, jako by každá z nich vyprávěla svůj vlastní příběh. Tak třeba skladba „Like Animals“ jako by vypadla z hororového filmu odehrávajícím se v kanále. Potom teda kupte dětem na hraní aligátora. Jenže můj soukromý favorit se nazývá „Zoo“, jehož úchvatnou délku přežijí opravdu ti nejotrlejší, neboť zde je atmosféra snad nejhnusnější a fantazie hnusu pracuje na plné obrátky. Prostě si představte zvířata v berlínské zoologické zahradě, kde za zvuku sirén jsou svědky spojeneckých náletů za druhé světové války. Kdo si nechce představovat i méně hnusné záležitosti, tak ať se tomuto albu vyhne obloukem a radši zapomene i na tuhle recenzi. Prostě svět není jenom o kytičkách a tady opravdu není více co dodat. 11.2.2016 (Rock´N´Roll Hell [8/10])