SIGNS PREYER - Mammoth Disorder (2015)

A je tady album, jehož muzika vychází z mé oblíbené kombinace hard rocku, heavy metalu s příchutí jižanského rocku i blues. No a věru to není špatné album a fanouškům bílého hada by se i mohlo líbit. Jenže na druhou stranu, když si album „Mammoth Disorder“ kapely SIGNS PREYER někdo z milovníků tohoto žánru neposlechne, tak o nic zásadního nepřijde. Podobných alb vychází vcelku dost a tak možnost volby vás třeba dovede k jinému albu stejně dobré kapely. Dobré je prostě jenom dobré, nikoliv vynikající či dokonce dechberoucí. On je trochu problém, že obdobný žánr je spíše doménou amerických kapel a tou SIGNS PREYER prostě nejsou. Ne že by kapely z jiných destinací nemohly těm americkým kapelám zdatně šlapat na paty, ale SIGNS PREYER jsou Italové a jako by jim prostě chyběla trocha toho citu pro americký blues či jižanský rock. Tady ve větší míře může konkurovat snad jen houpavá „I Want A Big Black Mama“. To však opravdu neznamená, že by SIGNS PREYER dělali špatnou muziku, ale on jim trochu chybí i cit pro jakousi hitovost. Dobrej nápad prostě ještě neznamená skvělou písničku. Je sice fajn, že se SIGNS PREYER nesnaží být vtěrní na hranici soudnosti a dokonce vynechali skoro povinnou baladu, ale když už skládám písničku, tak chci, aby se i trochu líbila. A tady se mi vyloženě líbí snad jenom vypalovačka „Homies“. Tak a teď to vypadá, jako kdybych to dával italské kapele pěkně sežrat. Jenže já ji neobviňuji z tuctovosti či neumětelství. Nápady sice zbytečně neplýtvají, ale i tak jich mají dost a k tomu i zajímavých. Album samo o sobě šlape pěkně a rozhodně neuráží. Písničky mají svůj pevný odkaz v minulosti a přitom zní album naprosto současně. Dynamika alba má tendence narušovat klidové stavy nervového systému, ale přitom jako by se SIGNS PREYER nemohli vymanit z jistého druhu obyčejného přehrávání a stejně jako u spousty podobně dobrých alb postrádám i zde trochu té jižanské drzosti a bluesovou hravost. Tím jako by si na sebe upletli bič možných záměn s jinými. Přidat tam více horkokrevnosti, která by SIGNS PREYER měla být vlastní, tak by to album mohlo být někde jinde a nepralo by se o místo ve stínu s dalšími podobnými. I když se mi to album líbí, tak na něj asi pozapomenu, ale SIGNS PREYER mají na to, aby se mi příště hodně nahlas připomněli. 5.1.2016 (Rock´N´Roll Hell [7/10])