91 ALL STARS - Retour Vers La Lumière (2015)

Po krátkém, temném, skoro symfonicky pochodovém intru se na mě vyvalilo něco, co mě málem shodilo ze židle. Melodickej, ostrej, death metalovej náklep s rytmem šicího stroje. Tuhle naprosto luxusní skladbu „Omniscience“ nelze nemilovat a řeknete si, jestli to takhle pojede dál, tak to bude killer album. 91 ALL STARS využili momentu překvapení a hned první skladbou přikovali mé uši k reprobednám v očekávání dalších podobných melodických vypalovaček ze smrtícího gruntu tak, aby se parchant nažral a rezonance zůstala celá. A tak nedočkavě čekám na další skladby, jestli to fakt takhle pojede dál. Jenže ono tak trochu ne. Již ve druhé věci „Mon Bien, Mon Mal“ poněkud ubylo melodiky i těch vraždících rytmů, přesto se jedná o hodně dobrou věc. Relativním odkloněním melodiky na vedlejší kolej sice začalo album trochu v mých očích ztrácet na zajímavosti, ale že bych byl z dalšího poslechu zklamán, tak to se teda rozhodně říci nedá. On mě měl možná trochu varovat vokál. Ten není zase až tak zemitě death metalový, ale je spíše hodně řvavý. Kapela sama o sobě tvrdí, že hraje metal kombinovaný s hardcorem a něco na tom teda bude. Ta nasraná energie je všudypřítomná a její intenzita je hodně velká. Já bych si teda dovolil tvrdit, že 91 ALL STARS hrají parádní moderní death metal a nejsou jim cizí ani jiné metalové odnože. Třeba v takové „Opprimes“ jsou refrény hozeny do atmosférického black metalu (samozřejmě bez kláves) a zní to fakt parádně. No a když se teda mihne ten hardcore náklep, tak zapomeňte na nějaké ohnivé houpačky a berte spíše do úvahy sekerážnickej thrash mazec jako třeba v „Richesse Humaine“. „Les Ombres De La Perdition“ je opět kvalitní fofrovka, jen ty melodie nejsou tak hitové jako v úvodní skladbě. Na druhou stranu tuhle skladbu zdobí nádherný kytarový sólo. Ono celkově jsou v týhle kapele nabušený muzikanti, nejen s brilantními hudebními dovednostmi, ale i po kompoziční stránce. Vynechám-li těžce riffující kytary, kolikrát v nebezpečně speedových nevesolestech, tak obdivuji bubenický rachot se skvělou souhrou dvou kopáků a rytmičáku. To se potom to album poslouchá jedna radost. On tomu teda napomáhá hodně kvalitní zvuk, kterej je vražedně hustej. Takovouhle hustou produkcí nepropadne ani špendlík bez hlavičky a je jedno, jestli to kapela sype kadencí kulometu, nebo se oddává vášni atmosferické pomalosti. Vcelku hodně zajímavě zní konec skladby „L´Ere Du Versau“, kdy postupně ustupují bustrované kytary před zesilujícími se kytarami akustickými, jež vlastně hrají stejný motiv co jejich električtí kamarádi. Po té úvodní, jednoznačně největší hitovce alba, je zde perla k nakousnutí v podobě poslední, nádherně apokalypticky temné „Retour Vers La Lumiére“. Těžce střednětempá, atmosferická záležitost, kde využití kláves v některých pasážích posouvá celou skladbu do epického epicentra zkázy. Tohle album je hodně velké překvapení z francouzské metalové scény a kdo se nebojí jít se vztyčenou hlavou k poslednímu krvavému západu slunce, tak by měl tenhle masakr rozhodně zkusit. 26.12.2015 (Rock´N´Roll Hell [8/10])