Za vším hledej ženu! V téhle kapele ženská opravdu rozhoduje a nikdo s tím nemá problém. Jak k tomu došlo? V roce 2014 se rozpadá power metalová kapela Lammoth a zůstávají spolu (a to doslova – jako manželé) pouze bubeník Filip se zpěvačkou Hankou. Společně zakládají skupinu VOICE OF INSTINCT. Jejich dlouholetý kamarád, kytarista Petr Kotál se k nim přidává v roce 2015. V prosinci následujícího roku nacházejí přes inzerát baskytaristu Lukáše Hrachovce a Voice Of Instinct jsou kompletní. Letos v červnu proběhlo nahrávání debutové desky "Independent" a co bude s kapelou dál, na to se dnes ptáme zpěvačky, klavíristky, autorky hudby a celého projektu Hanky Kittnarové.
Když jste, Hanko, s tvým manželem Filipem zakládali Voice of Instinct, měli jste od počátku
jasnou představu, jak bude kapela vypadat?
Když nad tím tak přemýšlím, tak ano, plán byl v podstatě od začátku jasnej, protože v té době jsem byla
těhotná a kohokoli jsme přibírali do kapely, musel vědět, že tohle není koncertní záležitost a celkově
trochu sázka do loterie. Nevěděli jsme, jak to budeme s mimčem zvládat, zvlášť když na zkoušky musíme s
Filipem oba, takže to bylo krušné s hlídáním. Řekli jsme si, že nemáme vlastně žádné ambice ani touhy dobývat
svět, jezdit po koncertech apod., to jsme si asi odbyli už v Lammoth, ale že je hudba hlavně náš koníček
a zkusíme, jak se budou lidem líbit moje věci. Praha je kulturně příšerně přesycená a přístup lidí k hudbě
se díky internetu hodně změnil. Proto je dnes, myslím, důležité nejdřív nahrát CD a pak si ho nechat tak
trochu žít vlastním životem na netu, na Youtube, dát ho volně ke stažení a spíš tu hudbu dostat k lidem, než
si ji tutlat až na koncert.
V čem se po hudební stránce odlišuje od Lammoth, kde jste působili dříve?
Nechci se od Lammoth distancovat, strávila jsem tím deset let života a člověka to, co dělal, jednoznačně
formovalo. Naopak bych jim ráda poděkovala. Máme dnes s VOI společné bicí a zpěv, takže Lammoth určitě z
téhle kapely nutně dýchnou. S klukama jsme ukončili kapelu po dohodě a v dobrém. Vyrostli jsme určitě ze
složitých progresáckých kompozic a vršení riffů jeden na druhý. Vždy se tak při skládání snažím myslet na to,
jak to bude asi posluchač vnímat na první poslech a aby byla hudba hlavně příjemná.
Jak složité bylo hledání dalších spoluhráčů do kapely? Plácli jste si s Lukášem a Petrem hned, nebo
šlo o složitější rozhodování?
Kdokoli kdy hrál v kapele, dá mi za pravdu, že hledat nové členy je největší peklo. S Petrem to bylo
naštěstí snadné, nějaký rok, dva jsme spolu často hrávali jen tak s kytarkou a cajonem u táboráku nebo v
hospůdce s kamarády, a protože jsem viděla, že je Petr šikovnej a líbí se mu, jak zpívám, postupně jsem ho
naverbovala [úsměv]. Druhou kytaru nehledáme, Petr by nesnesl konkurenci [smích]!
Na basáka jsme nakonec taky ani casting pořádat nemuseli. V podstatě stačilo napsat jasnej a velmi
konkrétní inzerát (dost konkrétní na to, aby odradil kohokoli, kdo by nám nevyhovoval) a Lukáš nám docela
na zkouškách vytřel zrak, tak si ho teď rozmazlujem.
Jak vznikaly písně na debut "Independent"? Jedná se ve všech případech o tvé autorské věci?
Pokud se jedná o autorství základních nápadů, hlavní kompozice a melodie zpěvu, tak ano, s tím vždy přicházím
já. Pochopitelně je to poté kapelní spolupráce, kluci si tvoří svoje party sami, i když je fakt, že někdy
na něčem konkrétním, co jsem si vysnila předem, trvám, ale snažím se jim dávat volnou ruku (už je slyším, jak
se smějou, když tohle oni sami budou číst). Někdy asi prudím, ale tak od toho kapelník je, aby to usměrňoval
a dával kapele nějaké mantinely a jednotný „ksicht“. Ti moji lotři by tam pořád cpali nějaké vyhrávky a
instrumentální pasáže! [úsměv]
Album je z písní, které mám v rukávu třeba i mnoho let, jiné jsou zcela nové, vše začíná doma u klavíru
nebo jen tak v hlavě, například i při venčení psa – takhle ostatně vznikla "Useless", skoro o půlnoci před
domem, doslova mě přepadla!
Proč jsi něco ze svých nápadů nevyužila už v Lammoth, se kterými jsi nazpívala dvě alba a jedno demo?
Nebylo to možné?
Tak však víš, auto má jen jeden volant a tahat za něj nemůže víc lidí najednou. Je to jako když se dnes
náš kytarista snaží občas nadhodit svoje věci, které jsou hodně inspirované Iron Maiden a rockovou kytarou a
ve výsledku to působí ve srovnání s mými věcmi jako pěst na oko. Tímto se Petrovi omlouvám! [úsměv] V době,
kdy jsem zpívala s Lammoth, jsem vlastně ani neměla moc sebevědomí klukům něco předložit. Byla jsem zpěvačka,
skládala si svoje party a byla vcelku spokojená, nicméně šroubovat zpěv do hotových písní nebylo ve výsledku
moc dobrý. Dnes skládám hudbu a zpěv zcela rovnocenně pospolu a myslím, že je to základ.
Máš ráda ten proces tvorby písní, kdy vymyslíš základní nápad a různými aranžemi ve zkušebně ze skladby
vzejde kolikrát téměř jiný song? Možná raději dáváš přednost původní kompozici skladby, tak jak jsi ji vlastně
původně napsala a nechceš na tom nic moc měnit.
Baví mě rozhodně víc písně tvořit, než je pak pilovat a dřít ve zkušebně. Nahrávání byla ale zábava asi
největší, i když tvrdá škola a dřina, ačkoli jsem měla v té době už dvě studiová alba za sebou. Na aranže jsem
uplný poleno – zjistila jsem to až těsně před nahráváním, kdy to kluci začali víc řešit a Lukáš se v tomto
ukázal jako nesmírně užitečný, takže buď zakazuju, nebo schvaluju, ale příliš invence zde nevyvíjím [smích].
Co do kompozice mě kluci (zatím) celkem poslouchají, někdy se jich ptám na názory a jsem svolná k různým
kombinacím riffů a pořadí, ale někdy u toho trochu „brečim“, to jo. Ale myslím, že úplně jiný songy z toho
nelezou.
Vaše texty vznikají až na hotové melodie? Jaká témata se v nich objevují a jakou jim přikládáte ve své
tvorbě důležitost?
Texty píše hlavně Filip, já na album napsala 2 ("Useless", "Voice of instinct"), textařinu zatim spíš jen
očuchávám, ale opět v tom vidím na další album příležitost ke zlepšení zpěvu - když si ten text napíšu sama,
líp sedí, než když to tam bubeník šroubuje že jo, haha... K textům si dovolím zajímavost: skoro všechny písně
mají název podle toho, jak jsem je prvně pojmenovala, ještě než se k nim text udělal. Nazpívávám to nejdřív
svojí smyšlenou anglosvahilštinou a když mi tam vleze nějaké konkrétní slovo, Filip se ho pak rád v textu
chytne a nakonec tak i píseň pojmenuje (např. "Forgotten", "Faster", "You dont know me", "Nevermind").
Témata jsou spíše obecná, nic vyhraněného, o životě, o našich postojích, upřímně je pro nás hudba mnohem
důležitější než texty.
Mohla bys aspoň v krátkosti říci něco k jednotlivým písním na albu?
Asi vypíchnu jen něco zábavnějšího:
- "The End Of Innocence" jsem složila v podstatě za večer, přišla úplně sama do rukou při hraní na klavír.
Lidi se smějou jejímu názvu a představují si, že to bude o tom, a teď cituji našeho kamaráda Pokiho: „Že už
jsem velká holka“ [smích]. Řekli jsme si, že je to dobrej tahák na to, aby si to poslechli, tak jsme ten název
nechali!
- "Voice Of Instinct" - původně jen klavírní balada složena už snad před 8 lety, zpěv dodělán až před nedávnem.
- "Let Me Go" je takovej menší žánrovej vtípek, ale lidem se docela líbí, resp. se dělí na lidi, co ji milujou
a pak ta druhá půlka, co jí prostě nedávaj. Zpívám tam schválně tak pikareskně, swingově, já říkám - přiznanej
kýč není kýčem. Když jsme to nahrávali, ptala jsem se Zdenka: „Není to moc?", a on: „Není, naopak, přežeň to
ještě víc, přidej!"
- "Faster" je jedna z prvních věcí, které jsme začali společně dělat a klukům už dost lezla krkem, ale
já spoléhala na to, že na nahrávce to dozraje a vyzní a myslím, že se to povedlo. Líbí se mi v ní kontrasty
jemných pasáží s nářezama.
Desku jste natáčeli v Hostivaři ve studiu u Zdeňka Šikýře, které bývá oblíbené mnohými kapelami. Jaká byla
vaše zkušenost?
Oblibě studia se nedivím, protože Zdeněk je 1) super chlap 2) velkej profík. Takhle dobrej sluch jsem u
„zvukaře“ v životě neviděla, ani tak precizní přístup a věcné připomínky, byla jsem nadšená a jemu se hudba také
líbila, což, myslím, nahrávce vždy přidá, protože je do věci i autor zvuku víc řekněme zainteresován. Pochvaly
od takového člověka si opravdu vážím. Navíc máme studio blízko domova a mohla jsem tam jezdit na kole, což je
super před nahráváním zpěvu, krásně se člověk rozdejchá, doporučuju!
Původně jste zvažovali, jestli album vůbec vydáte ve fyzické podobě nebo dáte v různých formách ke
stažení na internet. Jak jste se rozhodli?
Štvalo nás, že dáš hromadu peněz za lisovnu, za grafiku, necháš vyrobit 500ks min. náklad CD, kterých ti pak
zbyde 300 ve skříni. Docela dlouho jsme byli rozhodnutí se na tohle všechno vykašlat, ale čím jasnější obrysy
nahrávka dostávala, tím víc jsme cítili, že by bylo vlastně docela neuctivý jí tu fyzickou podobu nedat. No,
alespoň budeme mít co dávat kamarádům pod stromeček.
Jak to bude do budoucna s vaší koncertní činností? Budou následovat k desce nějaké koncerty?
Koncertujeme spíš trochu z donucení, opět – kdo kdy v kapele hrál, ví, co je to rozložit bicí, nacpat je do
auta, někam dojet, vynosit vše, postavit, čekat na lidi, kteří stejně nepřijdou, opět vše složit a ve 2 ráno
to nosit do zkušebny, do postele se dostat ve 3. Obětovat tomu celý den, aby sis hodinu zahrál. Asi už jsme
staří a víc nás baví hudbu skládat a nahrávat. Přesto se tedy ale přemůžeme a dva koncerty spácháme [úsměv].
7.10.2017 v Liberci v Rock Pubu a 11.11.2017 v Praze ve Vinohradském pivovaru, kde CD pokřtíme. Pokud mohu
na něco nalákat, beru s sebou na oba koncerty krásné dvě sboristky a jednoho krásného sboristu!
Co se týče tvého zpěvu, je slyšet, že si jdeš svou cestou a nechceš být jen další z kopií Tarji a spol.
Navštěvuješ nějaké hodiny zpěvu nebo něco podobného, abys udržovala hlasivky v dobré kondici?
Tohle je fakt těžký, často lidi slyší „školený hlas“ a hned křičí Tarja, Tarja! Bohužel většinou spíš v
negativním smyslu, protože kdo má kapely s ženským zpěvem rád, dokáže v tom ty nuance vidět. Kdybych zpívala
klasicky operně, ani mně samotné by se to nelíbilo, a že bych to po těch letech chození na zpěv a absolvování
hudební výchovy na Pedagogické fakultě UK, odkud mám titul a HV jsem učila, zvládla. Ale to nejsem já. Dnes od
zpěvu chci, aby byl příjemný, hřejivý a charismatický, dřív jsem zohledňovala spíše technickou náročnost, vysoké
polohy a rádoby zajímavost. Souviselo to určitě ale i s tím, že Lammoth byli progresivnější hudba, VOI je pro mě
víc od srdce a „na pohodu“. A také mě dost naučila praxe, když jsem učila děti, musela jsem zazpívat zkrátka
všechno i přes nízké polohy, různé žánry a hlas učitele by měl být maximálně neutrální, bez manýrů, je to jako
kdyby učitel češtiny mluvil nářečím, přitom děti musí slyšet správný hlasový vzor.
Pokud mě někdo zpěvově ovlivnil, tak je to Amy Lee (Evanescence), Anneke van Giersbergen (Vuur, ona je naprosto
famózní člověk, tak pozitivní!), Floor Jansen (ReVamp, v Nightwish září, ale jejich hudba mě nudí, možná je jí
tam až škoda), Marcela Bovio (Stream of Passion, těm jsme ve výsledku hudebně asi nejblíž).
Co vlastně doma za muziku posloucháte?
Nejčastěji poslouchám ječení našeho dvouletého syna Daniela a nebo nějaké nursery rhymes a nebo hrajem
spolu lidovky na klavír [úsměv], ale už je ve věku, kdy i na metal paří a když mě slyší z nahrávky zpívat,
říká: „Máma“ a na bicí: „Táta, bum bum!“. Sladký. Na nějaký soustředěnější poslech mi s dítětem moc času
nezbývá, ale jsem věrná kapelám již zmíněným a kdybych měla vyjmenovat další srdcovky, tak Kamelot, Dream
Theatre, Ayreon, Haken, Leprous, Soen, Tesseract, Textures. Tyhle bandy máme s Filipem, Petrem i Lukášem většinou
společné. Filip je i dost víc na jazz a djent a další modernější styly, což často hraje doma nebo v autě.
Spolupracuje taky se zajímavejma projektama Between the Planets a Face the Day.
Ať se Voice Of Instinct daří a závěrem ještě prozraď, co má přesně vystihovat obal vaší desky?
Co se za těmi dveřmi na něm skrývá?
Dobrá otázka. No, vlastně se tam neskrývá nic extra. Je tam úplně normální běžný svět, do kterého můžeš
těmi dveřmi vejít. Můžeš je svobodně otevřít a projít. A to člověka dělá nezávislého. Napadlo mě to v souvislosti
s názvem "Independent", který se mi líbil, protože, myslím, vystihuje můj současný „hudební stav“. Víš, je to
něco, jako když jsi zaměstnanec a rozhodneš se podnikat na vlastní riziko, na vlastní pěst. Dokonce jsem si
vzpomněla na tyhle konkrétní dveře v domě, kde bydleli kamarádi a poprosila je o pomoc při focení. Nicméně nemám
moc ráda velkolepé myšlenky, hádanky a tajenky při tvorbě názvů alb a obalů, takže bych za tím nic až tak
složitého nehledala.
Díky Tobě za rozhovor, díky čtenářům pokud dočetli až sem.
