FALLBRAWL - Chaos Reigns (2015)

Němečtí FALLBRAWL fungují na scéně již nějakej ten ošklivej pátek, ale já se s nimi seznamuji až nyní, díky jejich třetímu albu „Chaos Reigns“, které si nadělili k desátému výročí existence. Jelikož se hrdě hlásí ke sférám metalicky znějícího hardcoru, tak očekávám energickou nasranost, která se s ničím nemaže. Jo, muzika FALLBRAWL opravdu nemaže nikomu med kolem huby, ale album samotné rozhodně nasraně nezní. Ona je ta jejich muzika spíše temná a napadnout by to mohlo člověka již při pohledu na graficky temně zpracovaný digipack i booklet. Ano, album zní temně, ale zároveň je patřičně brutální. Osobně bych tímto zase až tak netvrdil, že FALLBRAWL hrají hardcore metal, ale death metal s prvky hardcore, i když ono je poněkud těžké nějak přesněji specifikovat, ze kterého kanystru s palivem pod elektrickým vedením kapela čerpá více. Ale zpěv je teda parádní smrtící growl, který se spíše táhne, než aby štěkal a skladby samotné obsahují i přímočaré death metalové šmidlikování, vhodné pro parádní moshing a taková grandiózní skladba „Omega“ je toho nechutným příkladem. Ovšem FALLBRAWL trochu více přeci jenom využívají střednětempého thrash zařezávání pod kůži, zdůrazňující intenzivní hrubost a ty fofr pasáže jsou jako zpestření červem do třešínky na zkaženém dortu. Ano, i přes tu temnou auru alba zní skladby intenzivně zabijácky a v houpavě pomalých pasážích by se mohly společensky nepřipraveným podlamovat kolena ze začínajícího konce. Tady v tomto ohledu je naprosto luxusní záležitostí „Broken Promises“. Temná energie skladeb působí jako něco, co rozkládá molekuly hmoty na jedovatý plyn neveselých barev. Hrubost celku potom rozhodně není samoúčelná a detonační ozvěny zní v uších pěkně nahlas jako duševní revoluce depresivního maniaka. To pak člověk nereaguje ani na jistý druh monotónnosti, která by se dala kapele vytknout. Jenže svým způsobem musíte přijmout album takové jaké je, nebo se v něm budete nimrat a to ho v tom případě ani nezkoušejte poslouchat. Osobně si ale myslím, že tahle temně špinavá bezlítostnost za poslech rozhodně stojí a rozhodně ji lze doporučit všem těm, jenž mají rádi metalcore neveselého charakteru. 9.12.2015 (Rock´N´Roll Hell [7/10])