A SWEETWATER TRICK - What If? (2015)

No, tak letos se v Čechách urodilo i na crossover scéně. Po skvělých debutantech Shizaru tady máme téměř neznámé A SWEETWATER TRICK. Ty Shizaru jsem zmínil záměrně. Obě kapely, ač hrají rozdílnou muziku, mají jedno zásadní společné. Netlačí na pilu, i když úvod alba, tedy skladba „IMDL“ samotná začíná tedy hodně zostra. Ono totiž u staromilců, jako jsem třeba já, je brán crossover ve většině případech jako thrash náklep, jemuž škatulka thrash metal je až příliš těsná. Ale tenhle mix různých žánrů je taky solidní crossorovina, i když nemusí jít nutně o absolutní kocovinový nářez. Hlavně že se kapela nebere moc vážně a odvážně netvrdí, jak je progresivní. A SWEETWATER TRICK progresivní možná trochu jsou, ale rozhodně jsou odvážní. Čím více tohle album poslouchám, tak nabývám dojmu, že je vystavěno na flegmatičnosti post doom rocku, narušovaného dynamikou alternativního rocku s usměvavým cynismem akustického kytarového brit popu, kterému se nevyhýbají ani prvky deathcoru. Zajímavé a zvláštní. Nechce se mi tvrdit, že jsou A SWEETWATER TRICK nějak zvláště originální kapelou, ale jistý druh výjimečnosti jim nelze upřít. No tak, když už jsme toho popu, tak tady dominuje skladba „OPS“ koketující s chytlavou přímočarostí punku. Příjemná, chytlavá záležitost, která si s rockem opovážlivě přiťukává na tykání. Ono se teda v rockové muzice kolikrát řeší, že jazyk anglický je ten správný pro rockovou muziku, ale ono kolikrát záleží na textu a především na vokalistově podaní. A SWEETWATER TRICK mají drtivou většinu skladeb v jazyce anglickém, přesto se nebojí češtiny, což je slyšet ve výstavní „Regrese“. Poznávacím znakem kapely patrně bude, že ve stálé sestavě figuruje violoncelo, které mi nejvíce sedí v baladické titulní „What If?“. Tohle je ta skladba, u které jsem nabyl přesvědčenosti o tom post doom rocku se špetkou toho core. Ovšem na albu se nachází i poněkud hulvátštější skladba „Prove Me Wrong“, která mi přijde jajo nejtvrdší na albu a kde ten death metalový vokál dobře prdí. Ona ta pestrost vokálů je stejně rozmáchlá, jako množství hudebních žánrů svázaných provazem konopně crossoverovým, až člověk nabývá dojmu, že o tohle hlasové blouznění - směsici romantických, tvrdých i hodně tvrdých vokálů, se nemohl postarat pouze jeden člověk, ale je tomu tak. I když hostů na albu se nachází celá řada, drtivá z nich má něco do činění s kytarovými sóly, jež sympaticky doplňují atmosféru. Ta ovšem nemusí být zase tak stravitelná pro sebevědomé pozitivisty. I přes jistý druh rozšafnosti a rebelantství proti pravoúhlé šedivosti vyznívá album zároveň trochu pochmurně až odevzdaně, i když ne přímo, abyste běželi s pláčem zbabělce domů. Jak jsem již říkal, tak bych nerad v případě A SWEETWATER TRICK mluvil o superlativech originality, ale jistá specifičnost zde funguje. Pokud bych měl mluvit o nějakém svém osobním favoritovi mezi těmi jedenácti skladbami, tak to je z mého pohledu druhá nejtvrdší skladba „Unbless Parasite“, jež je zároveň skladbou nejponuřejší. Jsem rád, že se na tuzemské scéně objevila kapela, jež hudební žánry pouze nemixuje, ale přemýšlí nad nimi a je schopná napsat obyčejnou písničku, jež dokáže zaujmout obyčejné lidi. Intelektuální maglajz, kterej nechápou ani intelektuálové, umí totiž každej. 30.11.2015 (Rock´N´Roll Hell [7/10])