LA HORDE - Dystopie (2015)

Starý dinosaury, zvyklý na přírodní stravu, asi jen těžko přeorientujete na granule. Ale můžete je zblbnout, když jim do toho přírodního žrádla přimícháte nějakej ten doplněk stravy. To si potom budou mlaskat bez protestů proti modernímu stravování. No a stejně tak mě zblbla francouzská thrash core kapela LA HORDE. Ta na svém albu „Dystopie“ sešroubovala dokupy hromádkovité klasicistické řezanice thrash metalové s krvavými výrony hardcoru a celé to oblékli do současného kabátu roztržitého úředníka, jež nahlíží na temnou budoucnost skrze popraskané růžové brýle. Už jen úvodní „Soleil Noir“ je kvalitní sekeráž, i když kvůli poněkud vyžehlenějšímu zvuku bych ten thrash nazval spíše thrashíkem. I přesto je to kvalitní jízda mýdlových bublin po špinavých zádech společnosti a střednětempá hardcore houpačka „Nous Savions“ je na ty záda kvalitním rejžákem. Tady nemá cenu probírat skladbu po skladbě. Ono by se stejně nezasvěceným mohlo zdát, že jsou si ty skladby podobné jako vejce kinder vejci. Jenom tý sladkosti si prostě neužijete. Jo, spousta moderních core kapel sází na nadlehčenější notu čistého zpěvu v řevu, ale tihle Frantíci prostě skoro ani nudle. I přes ten vyžehlenější zvuk se prostě puky na kalhotách ne a ne udělat. Agresivní prášek na praní je prostě svině a vodní kámen masakru se prostě bude tvořit i v destilované vodě. LA HORDE prostě čerpají z výsostných vod agresivní muziky poplatné dvou výše zmiňovaným ingrediencím. Jenom prostě úspěšně sázejí na koníčky okované moderním tvarem podkov, které koňovi, světe div se, sluší a při sprintu neublíží ani jemu, ani přihlížejícím. Sem tam nějaká ta technická parádička. Sem tam nějaká ta stopka. Nějaká ta melodika a i na akustiku dojde. Ale jinak je to prostě jízda pod vysokým napětím, kde porcelánové izolátory nejsou překážkou. Elektrizující energie s výhledem na nevalnou budoucnost je všudypřítomná a magnetizuje špony nařezaného kovu až hanba. Můj osobní favorit je skladba „Chan Chan“, kde chaos kvákadlovitá sóla za doprovodu tupé rytmiky střídají ostře řezané refrény. Nebo že by to snad byly sloky? Čert to vem, hlavně že je to prostě luxus. Ale ona i trochu přímočařejší punkovka „Tony“ má hodně co do sebe a je k paření přímo předurčená. Totéž moshingující „Solitaire“. A to nemluvím o výtečném, baskytarovém funky sólu v „Resigne“, která, kdyby nebyla tak agresivní, tak i díky kytarovým, skoro jazzovým sólům by se dala hrát po barech, kde vyhlídky na budoucnost skrze prázdnou sklenici vypadají opravdu deprimujícně. LA HORDE není barbarská horda a má všechno ve svý muzice srovnaný. Na můj vkus možná až trochu moc, přesto má velikou šanci zaujmout širokou veřejnost moderního metalu a určitě by mohlo album „Dystopie“ konkurovat i albům relativně zavedenějších kapel. 5.10.2015 (Rock´N´Roll Hell [7/10])