SCARAB - Serpents Of The Nile (2015)

Taky se vám občas jeví, že je na metalový scéně poněkud převikingováno, překeltováno, nebo vás již trochu začínají nudit ty samé slovanské mýty a legendy ve spoustě verzí pořád dokola? Nebo se vám dokonce příčí, když si domorodec nějakého národa hraje na domorodce národa jiného a dokonce hodně vzdáleného, jehož vzduchu se nikdy nenadechl? Máte chuť zabřednout do něčeho, sice lehce profláklého, ale ne až tak probádaného, nemluvě o nezprofanosti? Pokud jste ještě neměli tu čest s nějakými těmi Egypťany, hrajícími metal a ještě ve svojí muzice odkazujícími na svou starobylou kulturu, jež byla i kolébkou západní magie, tak rozhodně vsaďte na death metalový soubor SCARAB a jejich aktuální album „Serpents Of The Nile“. Pokud by někdo chtěl přirovnávat tuhle grandiózní smečku s americkými Nile, tak jej nazvěte bláznem. Ne že by tam jisté podobnosti nebyly, ale SCARAB nehrají brutální death metal a mají spíše blíže k death metalové klasice evropské, i když jejich brutalita hřeby zaráží do sarkofágu. Ale oni prostě nejsou Evropané a ani Američané. Oni jsou prostě odrodilci blahodárně rozlévajícího se Nilu i písku afrických pouští. Oni mají prostě v krvi to mystérium tajemné brutality stínů pyramid, což se odráží nejen v melodice, ale i v samotném riffování. Tam, kde jiní, nejen v death metalových poryvech, musejí používat k docílení typické atmosféry hostující domorodé nástroje, případně je nějakým způsobem imitovat, tam si SCARAB vystačí s klasickými metalovými nástroji a pro dotváření věrohodnosti písečné bouře sahají k jiným nástrojům jen sporadicky a ještě uslyšíte píše klávesové linky, eventuelně zastřený rituální zpěv. Možná se budou zdát délky jednotlivých skladeb přílišné a jejich struktury chaotické. Někdo může tvrdit, že se v celém albu poněkud ztrácí. Ano, to se může jeviti pravdou, pokud jedinec bude chtít slyšet zjednodušenou imitaci prapodivných romantik, tak jak on si je vysnil, bez ohledu na znalosti cizího teritoria. Ono, když jste poprvé na návštěvě v domě, který byl navržen jinak, tedy trochu atypicky, než jak si vybíral daň na domech jiných moderní urbanismus, tak taky hned na poprvé netrefíte na záchod. Znamená to snad, že když se jako debil zeptáte, kudy že tudy za potřebou lidskou, že ten dům je špatný, jenom pro ponížené ego musení se nechat vést? Neciťte se trapně, když vám budou Egypťané svou atypičností pro ně vlastní zamotávat hlavu, neb tahle death metalová snůška zdánlivě bizardní je jejich domovem a vy jste pouhými návštěvníky. Nechtějte být pány této nahrávky, ale nechte se vést i znásilňovat tou atmosférickou brutalitou, jejíž famóznost umí uhranout na první poslech, ale veškerá svá tajemství nevydá ani na poslech desátý a někomu nikdy, neb z písku se dá žít, ale kdo jej dýchá... 16.7.2015 (Rock´N´Roll Hell [9/10])