GORILLA MONSOON - Firegod - Feeding the Beast (2015)

No tak tuhle gorilu teda neznám, i když se pralesem ztrouchnivělých kytarových rifů motá již solidní řádku let a tento její škleb je již třetí v pořadí. No, člověk zblblej z eko hororů žije v domnění, že pokavad nebudete toto roztomilé zvířátko dráždit svou člověčí přirozeností, jakou je zvědavost, tak se nic nestane. Jenže člověk hororofilní si patrně přeje, aby se něco stalo. Aby ta gorila byla akční, trhala a nevítaným turistům ukusovala prsty. Pokud někdo očekává právě tohle, tak bude asi zklamán. Naše gorila si v klidu vegetí v německých Drážďanech a přivyklá na cvrkot civilizace si v poklidu přežvykuje a žužlá. Ovšem pozor, i když pouze přežvykuje, tak velmi intenzivně, což může se jevit jako docela sprostá zrádnost. A taky bych se, bejt turistou, podíval, kde ta gorila sedí. Jestli nám náhodou tenhle nevinnej miláček nesedí s klíčem v ruce na bráně pekelný a nekuje nějaké rarachoviny. GORILLA MONSOON nazývá svou tvorbu jako hell rock a opravdu z jejich stoner houpajících se písniček čpí něco jako těhotnej čert po snídani. Na rockovou podstatu to má opravdu vcelku dost blízko ke stařičkému black´n´rollu nejasných hodnot pomalého přežvykování pekelné gorily. Zvuk alba duní jako úpadek morálky nejmravnějších a ve špíně zvuku slyšíte těžké háky houpající se na svých zrezlých řetězech, trpělivě čekajíc na svou chvíli napichování. Stará škola temného hard rocku ožila současným zvukem ublížených, leč délka písniček poněkud ubližuje sympatičnosti, neb skladby nedosahují impozantní nudnosti dávných legend žánru. Možná méně by znamenalo více v reklamě na Valentýnský chaos. Opravdu skladba „P.O.R.N.“ by se určitě neměla pouštět v podobně šťastné dny, ale ani v ty méně šťastné. Oproti tomu vytáhnout skladby „March Of The Hellrock Inc.“ a „Bastard Business“ není teda vůbec od věci. Ale dominantním rifem sáhodlouhé pomalosti „Law Of The Riff“ se mohou opájet i legendární pohrobci smutných kamenů doom metalu. Sice spílám gorile její zdlouhavé přežvykování bez přidané hodnoty znásilňování krásy mlaskáním, přesto si v tomhle nechutném stoner rouhání pochutnávám na atmosféře alba a když k tomu přidáte foukací harmoniku v „Shotgun Justice“, tak se vám otevřou oči jižanskou nepohostinností, kterou již nikdy nesmejete ze svých čistých těl a trochu živelnější titulní skladba „Firegod“ dá vzpomenout i na glam rock. Rozhodně to tedy pro mne není vůbec špatné album, ale na druhou stranu ani ničím výjimečné. 15.7.2015 (Rock´N´Roll Hell [6/10])