BLOODTHIRST - Chalice Of Contempt (2014)

Tak tohle je fakt dobrý polský struhadlo. Žádnej trapnej šmejd z moderního ošizeného plechu, tupej jako prdel na svatý stolici a rezatej po prvním použití. No, nebudu tvrdit, že tohle struhadlo je z kdoví jak ušlechtilý oceli. Ono je spíše jako ze starožitnického železářského krámku, kde jako by dlouho viselo poblíž struhadel thrash metalových klasik osmdesátých let jako Kreator, Destruction, Slayer, Sodom a čert ví vedle čeho ještě, než na něj spadlo načernalé legendární krouhadlo Exorcist. BLOODTHIRST hrají thrash black jako vyšitej osmdesátkovýma nitěma rozpálenýma do běla. Tohle by vážně mělo krutě potěšit pamětníky jízd po kostelním zábradlí se zatlučenými hřebíky. Prostě dost dobrý retro na to, aby to nahánělo husí kůži profesorům moderní doby a to jak po stránce hudební, tak po stránce zvukové. Pokud by někomu praskl svatý močový měchýř se slovy kýč, klišé, přežitek, tak samozřejmě bude mít svou duchaplnou pravdu. Jenže poslechněte si tohle struhadlo, jak líbezně strouhá paznehty líbivé tuposti. Jak sprostonárodně zavrtává své růžky do zraku šilhajících bystrozrakých. Jen si zkuste přebrat to ničivé nasazení na vaše posazení. Ani světoznámé spolky, co hážou perly sviním, to nedělají tak vehementně. Zatvrzelá urputnost je to, co vládne albem „Chalice Of Contempt“ a je jedno, jestli vypadá jako zuřivě blesková splašenost, pomalejší, ne příliš časté seřezávání chrastících okovů, či vykružování zbůhdarma melodiemi. No, aby to taky nebylo tak rozdováděný, když se BLOODTHIRST hrdě hlásí k antikristům. To by potom bez toho nasazení mohli jít klidně sázet pomněnky, jak by je prostě stádo oveček i jejich bačové nebrali vážně. Jenže je budou muset brát vážně, neboť oni zavádějí vyklešťovací pořádek všech sodomitů, po vzoru nejvyšších tradic bez šlechtitelských stanic. Neurvalost budiž tedy příčinou, že tohle retro album hodnotím tak vysoko a nemá to žádnou spojitost s tím, že vydávání thrash metalových retro alb je momentálně v trendovaně kandovaném kurzu. Ona totiž některá retro alba se chovají jako primadony a přijímají elegantnost moderní doby. Taky se na to tak nanejvejš elegantně sere, jako na svátost boží. 10.4.2015 (Rock´N´Roll Hell [8/10])