ENDLESS - If The Universe Is Answer... (2014)

ENDLESS pamatuji coby nevinné batole doom metalu z roku raz dva, kdy mě uhranuli svým demosnímkem „Among The Trees“. A ono i svými prvotními albovými příspěvky měli velmi solidně našlápnuto a nebál bych se říci, že svým způsobem patřili mezi doom metalovou elitu u nás, zejména potom po albu vitaloidním z roku 2001. Jenže pak se dá říci, že se mi začali trochu hudebně odcizovat, až jsem v té záplavě nových kapel přestal sledovat dění kolem ENDLESS, až se mi ztratili ze zorného pole úplně. To pak člověka až zamrazí, když zjistí, že ENDLESS vyvrhli na svět po delší době opět nějaké to album. No a popravdě řečeno, kdyby mi někdo tuhle věc pustil jen tak, tak bych jen stěží poznával ENDLESS. Spíše bych tipoval na nějakou novou kapelu ambiciózních týpků. Ne že by se v muzice samotné nenašlo něco málo spojitostí s minulostí zapomenutou, jako třeba ponurost, melancholie a trýzeň, ale ENDLESS se vydali na dobývání moderního rockového kosmu. Jako kdyby expandovali do progresivních kruhů aristokracie. Je to dobře nebo špatně? Když to tak vezmu kolem a dokola, tak všechno se vyvíjí. Něco přirozeně, a něco tak nějak nuceně. Nemohu však tvrdit, že by mi album „If The Universe Is The Answer…“ připadalo nějak křečovitě upjaté. Ano, má mysl je otevřená a i srdce se o to snaží, jenže tepny jsou zkornatělé a myšlenky pamatující přesličku, ještě než se z ní stalo uhlí, přeci jenom kostnatět začínají. Možná bych tohle album bral trochu jinak, kdybych jej opravdu slyšel od nějaké nové kapely, nejlépe začínající, ale ono by se to mé bodování stejně shodovalo. Mám totiž trochu problém se ztotožnit s atmosférou arytmických rytmů. Přímo perfektně na mě působí ty ambientní plochy, hozené do kosmických sfér s lehkým odérem industrialu, se všemožnýma psycho melodickýma vychytávkama. Jenže narážím na ostré otřepy neostře znějících kytar s motivy někde mezi grunge, alternativou a metalem v kombinaci post hardcore zvláštnostmi. Jo, ona teda pestrost je nadevše, protože infantilně jednoduchý střih spoďárů nemusí mít vždy ten správný vzrušivý efekt, ale tady mi přijde, že čeho je moc, toho je příliš a to se týká i vokálů. To už je potom vážně taková jízda na splašené neosedlané kobyle po zadělané dostihové dráze. Jasně, on to může být dobrý adrenalin, ale mně to nezvedá ani hladinu testosteronu. Přitom skutečná nápaditost jednotlivých motivů je na vysoké úrovni, jenže... Doslovně mě u tohoto alba napadá takové trochu bláznivé přirovnání. Viděli jste někdy komedii „Nesmělý a vypuštěný“? Patrně ne, protože tento film nikdy nebyl natočen. Ale vezměte si, že se jeden režisér zblázní a vezme to nejlepší z francouzské komedie „Nesmělý, ale léčím se“ a z české klasiky „Rozpuštěný a vypuštěný“. I když se jedná o stejný filmový žánr, tak ani to nejlepší z těch filmů, pospojované do jednoho celku, neznamená záruku zábavné kvality. Přeci jenom je každý film o něčem jiném a humor český se nemusí nutně zdařile setkávat na stejné frekvenci pochopitelnosti s tím francouzským. Tady mi vážně přijde, že ENDLESS sahají pro inspiraci až zbytečně moc do různorodých studnic. Ale jak se říká, sto lidí sto chutí a určitě se v té stovce najde adrenalinový blázen, kterému může být album „If The Universe Is The Answer…“ ENDLESS po chuti. Holt politice moderní gastronomie se meze nekladou a je to pořád lepší, než zatuchlost relativní demokracie, kde se jeden bojí zažádat o zvýšení platu a druhý si jeho navýšení odhlasuje. 8.12.2014 (Rock´N´Roll Hell [5/10])