SEDUCED - The Proclamation (2014)

Víte, co jsou to Boží muka, vy havěti prašivá? Teď teda ale nemyslím ty prazvláštní skoro patníky u cest pro ovečky víry vezdejší, kde každej správnej pes zvedne nohu a jeho pán či paní si plivnou do dlaní, sprásknou rukama a pronesou „Pane bože, tys to teda zase podělal“. Boží muka pro metalového fanouška mohou být i nesoudnosti kapel a předlouhá alba. To potom z lehce nadprůměrného alba pokus o maximální využití kapacity CD může udělat album krutě podprůměrným jen to hvízdne a meluzína v komíně usne nudou a ciferníky hodin místo příjemně ubíhajícího času blikají do tmy „Koho to napadlo takhle podělat?“. Oni v osmdesátých letech asi dobře věděli, proč alba měly tak do tři čtvrtě hodinky. A rozhodně to nebylo z důvodu, aby se vešlo album na jednu stranu emgetonky. Spousta alb se přeci jenom točí v bludném kruhu monotónnosti, a to i těch nejlepších a tak další nastavování hracího času je jen na škodu věci. A to potom nemluvím o albech o jedné skladbě a podestýlané vatou, kde další porce vaty by tu hotovku hitovou mohla i udusit. Ovšem čest výjimkám, které dokáží udržet i při delší stopáži posluchače takříkajíc ve střehu. Teď nemám na mysli takové ty progresivní kapely, kde každá půlminuta alba je starý pes a nová ves. To není žádná frajeřina, machrovat s předlouhým rádoby nenudícím albem, když mezi vámi a světem dospělých nestojí žádné mantinely. To pak čest frajeřině rakouských death mašineristů SEDUCED, u jejich alba „The Proclamation“ dlouhého sedmdesát tři minut si kolikrát prostě říkáte: „Nemám já tam daný repete, když to album pořád jede?“ A ono jede, jede a nepřestává. A přitom neztrácí intenzitu, neztrácí zajímavost. Ale jako by stále jelo ve stejných kolejích, beze snahy nabourat nějaký zdroj rozverné rozmanitosti. SEDUCED si prostě hrají ten svůj blasfemický death metal a neokukují žánrovou roztříštěnost nepříbuzných stylů. Pouze se otřou ve svých úzkých soutěskách o sousedící příbuzenstvo thrash metalu a black metalu, ale nápaditost a možnosti jejího zpracování hledají výhradně a jenom v okruhu death metalového běsnění. To je potom opravdová machrovinka natočit tak dlouhé album, aby vážně byť jen chvíli nenudilo. Těch šestnáct skladeb mne, co by fanouška grindcoru, nemohlo rozhodit, ale vážně jsem se zhrozil, když se mi na displeji zjevil na death metal neuvěřitelný počet minut, bez toho, aby to byla výběrovka. A to si to SEDUCED hrnou převážně v rychlostech, jež mají ničivou sílu zabíjet než hladit. Když to tak vezmu, tak už jen úvodní skladba „Automatic Execution“ je totální mlátička, kde přímočarosti není přáno, ale brzdící progresivitě jest vstup zakázán. Lepší úvod do alba by si nemohly přát ani hvězdičky pop deathu. Před masakrující čtvrtou „The Glorious Proclamation Of Eternal Damnation“ se třikrát ozve aktuální Aláh Akbar a pak už jenom létají části těl do všech světových stran. „I Am My Only God“ je hodně melodicky nablacklá, ale ten jako by epický střed alba je nechutně vraždící. A ten nechutně černý náboj v hlavni sebevrahů má i parádní „The Church Drowns In Blood“. Parádní devastační zážitek přináší „Obscured Nightmare“, které uši rozmlsané zasytí thrash metalovým kytarovým sólem staroškolským. Za luxusně nejmelodičtější skladbu s heavy vlivy bych označil thrash blackovku „Fading Away“. Ony ty různá kytarová sóla jsou hodně velkou devizou SEDUCED, ale to, co děje v úvodu „The Living Forces Of Evil“ a nejen v něm, je na pokraji metalové normálnosti a staví to šestistruňáky do pozice něčeho, čemu jsme si zvykli říkat kytarový hrdinové, jež svůj vlastní rukopis obohacují o neoklasiku. Tahleta skladba těmi sóly dostává úplně jiný rozměr brutality. A to vlastně z alba vytahuji pouze ty nejsvětlejší momenty. Těch dalších světlých se tam nachází plný bouřkový mrak. Pokud byste chtěli vytáhnout nějaké špatnější chvilky alba „The Proclamation“, tak to si budete muset najmout nějakého soukromého detektiva z řad metalových feudálů řádu "já se neumím bavit", neb já se tímhle albem bavím dostatečně. Opravdu jsem měl strach z té délky alba a asi patrně pro mnohé velkým kamenem úrazu to bude. Ale já už bych se toho kamene úrazu nebál a spíše bych jej v případě SEDUCED urazil, i když onu obezřetnost na délku alb rozhodně v dál jak širák svůj zahazovat nebudu. 13.11.2014 (Rock´N´Roll Hell [8/10])