BLEED SOMEONE DRY - Subjects (2012)

Tak tohle je očistec, kterým nebude chtít projít každý. Ono je to už vlastně peklo. Peklo z nás. Už jen zvuk je luxusně nelíbivý, neb je hnán na samotný okraj zvukových extrémů. Jediné, co je jakž takž normálně nazvučeno, jsou bicí. Jinak kytary jsou roztřepené jako střapce na nočních čepičkách potentátů a basa zní jako když demoliční koule udeří do ropovodní trubky. Fakticky opravdový extrémní zvuk, který pokud budete chtít absolvovat, tak vám bude řezat do uší, rašplovat po mozku a trhat plíce, srdce i játra. Přitom je to naprosto čitelný a krutě dynamický, takže si ušní sadomasochisti přijdou rozhodně na své. Jo, já ještě ani nenaznačil, čím že nás to chtějí na svém albu „Subject“ BLEED SOMEONE DRY terorizovat. Tak zjednodušeně by se dalo mluvit o post hardcoru. Prostě je to něco, kde se potkávají bouřlivý hardcore s decimujícím death metalem a oči vypichujícím thrashingem s hulvátstvím grindcoru. Jenže ono to v tom zvuku chytá jakousi industriální formu. A pokud si někdo myslí, že poslouchá industriální metal, tak ať zkusí hned úvodní „Bleed“ a pak ať tvrdí něco o industrialu. Naprostá hustota. A ona je tady ještě jedna obdobná skladbička „Till The End“, která už je taková atmosfericky umírněnější a spíše spadá do škatulky industriální gotiky. Ale pokud si někdo myslí, že BLEED SOMEONE DRY jinak produkují nějaký bohapustý výmlat, tak ho musím rychle vyvést z omylu. Ano, jedná se svým způsobem o extrém, ale extrém přemýšlivý. Na rychlostní závody můžete v klidu zapomenout. Ovšem na rychlé změny motivů i rytmů nikoliv. Ale do těch relativně rychlých změn jsou následně vsazovány natahované pasáže, takže při tom mlácení tělesné schránky ze strany na stranu se najednou ocitá vaše nervová soustava na napínacím skřipci. BLEED SOMEONE DRY sázejí motiv nevraživosti jeden za druhým a strašně rádi zasekávají, což mi připomíná tak trochu Gorefest. Ovšem hodně rádi si pohrávají s pichlavými tóny a psycho disharmoniemi, které v těch zvukových extrémech nedoporučují návštěvu psychiatrie, ale rovnou navlékají svěrací kazajku s blechami a na cestu dostanete španělské boty. A melodie? No, tak pokud na ně narazíte, a to byste i mohli, tak ty na vás budou řvát, my se vám líbit nebudeme, my vás chceme škrtit. Pokud budu mluvit o vokálu, tak to je taky hustota. Sice to není death metalový brutal, i když k němu občas i sklouzne, ale určitě aspiruje na hardcore extrém hulvátského řvaní. Ten zpěv je vcelku variabilní, i když by se to odpůrcům extrémů mohlo zdát jako hloupost a navíc srozumitelný. A občas jej v rámci zpestření doplní deklamace jako v „Corrosive Whispers“ a „Wide Open Jaws“, nebo likvidační rozpočítavadlo v trochu zadoomanější „Jab Of Hatred“, či ozvěnovitá punk vzpupnost v „By My Horny Hands“. A překvapí snad někoho, u poněkud nabušenější muziky, nechci říkat přímo technické a už vůbec ne progresivní, jazzové pasáže u posledně jmenovaný skladby? Opravdu díky tomu do extrému ušní necitlivosti v tomhle necitelném světě asi příliš mnoho cituschopných lidí album „Subject“ patrně nenadchne. A právě proto, že album není úhledně sešněrováno růžovou tkaničkou, ale od svářečky propálenou stuhou, si získalo moje sympatie. 7.11.2014 (Rock´N´Roll Hell [8/10])