Kdo z nás by neměl ve své sbírce několik stěžejních, legendárních desek, které už
možná s léty nesjíždí v přehrávači každý večer, ale z kterých zná každý tón... a co
kdyby zrovna dnes přišla chvíle sfouknout prach...
Logo Kreator jsem vrýval prvně kružítkem do školní lavice někdy v 87 roce a proč?
Protože nikdo neuměl hrát na bicí lépe než Ventor, nikdo jiný neuměl poskládat a
znovu rozplést do té doby nevídanou změť riffů a prezentovat ji pak spolu s charakteristickým,
dechberoucím řevem jako Petrozza, nikdo zkrátka v té době nehrál tak tvrdě a rychle
jako Kreator. Mluvím tedy o tehdy vycházejícím albu „Terrible Certainty“, prostřednictvím
kterého jsem se s tvorbou německé legendy seznámil. Následovalo EP „Out of the Dark... into
the Light“ - další skvělá řadovka „Extreme Aggression“ a už jsme v devadesátém roce,
kdy vyšlo „Coma Of Souls“.
Na tomhle albu Kreator vyzrál, aniž by nějak výrazně ubral ze své původní dravosti,
nebojím se ani říct, že „zmelodičněl“ a dotáhl své skladby k dokonalosti. O kapelu byl
bezesporu největší zájem fanoušků v celé její kariéře. Ani o jedné z deseti skladeb se
nedá říct, že by tu byla navíc, nebo působila vycpávkovým dojmem. Nejvíc zajímavé mi
příjdou písně, kde kapela z ničeho nic ve svém zničujícím běsnění přehodí na docela nosné,
melodické motivy, aniž by to působilo nějak vlezle nebo samoúčelně („Agents of Brutality“,
„Coma Of Souls“). Skladba „Terror zone“ jakoby dělila album na dvě poloviny a zároveň
byla pilířem celé desky. Její pomalý, mrazivý začátek mám pořád v uších (a často taky
před sebou kresbu z obalu alba a obraz přeplněné Vítkovické haly, kdy ji rok po revoluci
okupovali s Kreator ještě Death a polští Dragon, vstupné 80 korun, inu „zlaté časy“),
která se po třech slokách opět rozjede v thrash metalovou smršť, aby následně utichla
v melodickém motivu jako na svém začátku. Kapela si zachovala svou vítanou agresivitu
i ve střednětempých písních jako třeba „People of the Lie“, kde si kapela dává v rychlosti
malý odpočinek a přesto svými riffy zabíjí. Někteří fanoušci tvrdí, že to nejlepší dostala
kapela ze sebe už na albech „Terrible Certainty“ a „Extreme Aggression“, ale i přesto mám
pocit, že máme co do činění s jedním ze zásadních alb thrash metalu vůbec a kapela s ním
důstojně uzavřela jednu kapitolu své historie. 31.10.2014 (Magua [9/10])
