SINFUL CARRION - Just-World Hypothesis (2014)

Nikdy se nevrátí pohádka mládí, zpívají naši rodiče a my jako statní junáci slyšíme od našich, o polovinu mladších milenek, vrať se do hrobu. Jenže každý je tak starý, na kolik se cítí a ne podle toho jak rychle se rozpadá jeho tělo zevnitř či zvenku. Či že ti, jež jsou momentálně in, by se neměli smát těm, co jsou již out, neboť i je čeká to out, pokud teda nepatří mezi zbabělé převlékače trendových kabátů a rovnače či ohejbače kšiltů. Ale je vcelku pošetile potěšitelné, že mezi těmi všemi in jako progessive, groove či core se najde opět nějaké out jako pure. No nevím, jak to ti Poláci dělají. Tam těch pure je kvantum, ať už se jedná o přežitky starých dob, nebo kapely relativně ne moc služebně staré, ale dokážou mezi těmi přemnoženými in strhnout na sebe pozornost. Ono to chce možná i trochu fištrónu. Poláci SINFUL CARRION, jež si na vlastní pěst prodakšn vydali debutové album „Just-World Hypothesis“, kteří tedy samozřejmě patří do skupiny služebně mladších, toho fištrónu i vcelku něco málo mají, aby mě zaujali, ale asi budou potřebovat i trochu toho pokakaného štěstíčka, aby se dostali dál než ke mně a pár out přeživších. Jo, tak já jsem ještě nenadhodil, co že se to těm všem in fanouškům budou snažit namlátit do hlav? Naprosto čistý death metal. No a teď mládeži přemýšlejte, která z českých kapel si nechala hrdě vytisknout na záda svých triček onen čarovný nápis pure death metal. Staří fotři by to měli vědět, a pokud je stále bere nejkouzelnější období Krabathor a každý další poslech stařičkých alb „Cool Mortification“ nebo „Lies“ pořád může vyrážet dech a způsobovat srdeční kolaps, tak si myslím, že by je album „Just-World Hypothesis“, polských smrtonošů SINFUL CARRION, rozhodně nemělo zklamat. Vášnivá zkostnatělost vraždících rifů rozhodně není brzdou intelektu a killer rytmy prapůvodních obyvatel death metalové země nezemě pořád umí chytit za srdíčko. SINFUL CARRION se teda vyžívají spíše ve speedovějších rychlostech, ale nebojí se thrashingově rozparádit ve středních střevních tempech. Kytarista si naprosto luxusně užívá kytarových sól, kterými teda rozhodně nešetří. Zvuk kytary je nečistá řezničina, luxusně vtírající infekci do morku kostí a ten zvuk při kytarových sólech vypichuje oči v uších. No a basa, to je krásně rachotivě zvonivá klasika s vytepávajícími znaky do slezin predátorů, která nemůže nikdy urazit. Celkově je tohle album parádně nazvučené, takže si užijete i nádherně čitelných dvoukopákových fofr nářezů. Celek potom vyznívá na starou out školu se zaprášenými pavučinami v koutech nádherně dynamicky. Prostě tak, jak by mělo správné death metalové album znít. Pokud budu třeba zmiňovat i vokály, tak to je taky smrtící klasika. Jeden dominantní a jeden občasný hlubší pro doplnění brutality a jeden vyšší občasnější pro vyvolávání temnoty. Vokál je dobře hustej, proti tomu teda žádná, ale zajímavější práce s kadencí slov i variabilitou barev hlasů by povýšila tohle album v mých očích na jasnou osmičku. V každém případě se jedná o hodně dobré album, které je in pro lidi, co jsou out a jasných sedm statečných bodů vítězí. 16.10.2014 (Rock´N´Roll Hell [7/10])