Jakožto fanoušek "pirátů" je pro mě povinnost tohle album zmínit, neboť je to album zásadní!
Nebu s tím dělat žádné štráchy vezmu to věcně a stručně, prostě jednoduše. Tahle v pořadí
již pátá řadovka, která byla opět jiná než-li alba předchozí a to nejen po stránce hudební...
zkrátka jde o to, že do dob "Blazon Stone" jsou alba hodně rozdílná. Přispěl k tomu možná i
fakt, že se na nich podíleli i další členové kapely (později už to nebylo tak markantní a Rolf
byl takřka samostatnou jednotkou Running Wild).
Nu, ale pojďme k desce - jestliže odrazem doby byly na scéně spíše americké hard rockové
kapely, tady se to odrazilo bohudík jen na bookletu kapely, naštěstí ne na hudbě! Rolf sice
zní opět jinak než na předešlých albech, ale dá se říci, že navázal na "Port Royal",
kde byl ten vypjatý vokál asi nejmarkantnější. Taky lze zmínit, že tenhte styl vokálu je,
až na pár výjimek na následném albu, posledním, kde ho můžeme takhle slyšet zpívat. Jeho
hlasový projev se poté už ubíral spíše, lze-li to tak nazvat, "vybroušenějším směrem".
K albu samotnému lze přistupovat různým způsobem, ne každému tahle poloha zpěvu může
vyhovovat, ale mě coby zastánci alba "Branded And Exiled" co se vokálu týče to kupodivu
nikterak nevadí a lahodím si naopak v instrumentaci jednotlivých skladeb, jelikož do této
doby, přiznejme si to, byly poněkud - jiné!
Album lze vystihnout i jednoduše: nejzásadnější, nejzpěvnější, nejkytarovější, pro někoho
(pro mě zkrátka nejlepší deska od nich) a kdybyste se chtěli Rolfa zeptat, kde byli na jednom
z nejlepších koncertů, tak jistojistě řekne že v Praze 1989! (Bohužel jsem neměl tu čest a
závidím těm, co tam byli, protože u nás a i jinde moc nekoncertují, což je opravdu škoda).
Jelikož tahle hudba, ať chcete nebo ne, se vám vryje pod kůži a poznamená vás v dobrém slova
smyslu.
Odlitek výstavního, jednolitého matroše. Proč to píšu? Z jednoho prostého důvodu, tohle
je typ alba, které působí celistvě a musí se poslechnout celé, žádné vyjmutí skladby tady
není povoleno!
1) "Riding The Storm" - Tahle skladba, když svého času "jela" na Větrníku (zasvěcení vědí) a
měl jsem to tehdy nahrané na primitivním Sharpu, tak jsem to jel opravdu pořád na maximum
a nemohl jsem se téhle skladby nabažit (nezapomenutelná dodnes, kdybych měl vybrat jednu
skladbu od téhle grupy, tak je to jednoznačně tahle). Kytary tady opravdu jezdí jako windsurfing
v bouři!
2) "Renegade" - velmi působivá, ač to tak zpočátku nevypadá, po pár posleších jsem ji přišel
na chuť, mluvené slovo uprostřed skladby umocnilo náladu a výkřik do tmy to dodělal.
3) "Evilution" - instrumentace parádní, vše naprosto bezprostřední, nálada v očekávání nadešlého, super!
4) "Running Blood" - Tklivá, místy až atmosférická záležitost od začátku až do konce, troufám si
tvrdit jedna z nejpůsobivějších skladeb, co se nálady týče.
5) "Highland Glory" - skvostná instrumentálka z pera pána Beckera, tehdejšího basáka. Škoda,
že už není členem (momentálně Grave Digger), opravdu škoda - nejoblíbenější bassák z éry RW.
6) "Marooned" - skladba, kterou jsem miloval hned po "Riding The Storm", za její pozitivní náladu,
kterou ve mně evokovala, nejen ta skvostná kytarová jízda, ale i sbory, to je naprosto parádní balzám na duši.
7) "Bad To The Bone" - pro mnoho fans oblíbená, také hojně hraná na koncertech, reprezentativní
skladba roku 1989, tehdejšího metalového světa, a co jich v této kvalitní době vyšlo. Budu se asi
opakovat, ale opět je tu skvěle sehraná posádka a kytary jdou ruku v ruce s více než kvalitními
sbory kupředu, zpátky ni krok (jak je v jednom filmu, však víme)
8) "Tortuga Bay" - oproti předešlé skladbě je tu více dravosti včetně atmosféry, to se prostě
musí líbit každému pirátovi, tahle zátoka vás totiž hned zpět na cestu domů po moři nepustí.
9) "Death or Glory" - tedy titulní skladba "Smrt nebo sláva" jest z pera tehdejšího - a u mě i
nejlepšího kytaristy, kterého kdy RW měli, "Majka Mottiho" a je to opravdu nezvyklá věc, hlavně
střídání poloh vokálu a nálad je přinejmenším zajímavá (nutno ještě podotknout, že s doprovodnými
vokály zde, a i v případě "Blazon Stone" vypomáhal Láďa Křížek). Unikátní a zároveň i svým způsobem
do kroniky metalu zaznamenaný velmi zdařilý počin.
10) "Batle Of Waterloo" - tady není co napsat, slovy se to nedá popsat, to se prostě musí slyšet!!!
Kdo nezažil tu dobu... docela by mě zajímal názor nějakého mlaďocha!
Bitva u Waterloo je svérázný, unikátní, metalový kus, který si i přes uplynulý čas zachovává tu svoji
osobitost jakož i celé album, což se dnešním kapelám v záplavě neoriginality stěží podaří.
Coby bonus vyšla ještě skladba "March On", no nic závratného, vše v duchu této placky, která
má ovšem jako málokterá alespoň u mě místo na nejvyšším piedestalu hned vedle Iron Maiden - "Number
of The Beast" nebo Helloween - "Keepers Of The Seven Keys". 29.8.2014 (Fantomas [10/10])
