AMON SETHIS - The Final Struggle (2014)

Egypt je pro mnohé nemalou inspirační studnicí a to nemluvím pouze o uměleckém světě. Dokonce Napoleon se vydal dobývat jednu z kolébek magie a stavitelského umění, i když se tam jeho armáda občas chovala jako slon v porcelánu. Ovšem jako slon v porcelánu se nechovají jeho krajané, francouzští AMON SETHIS, kteří obdarovali své album „The Final Struggle“ nádhernou atmosférou starověkého Egypta, ať již tou mystickou či tou válečnou. Řekněme, že prvních pět skladeb, jmenovitě „Prelude To Chaos“, „Shadow The Light“, „Pharaoh's Army“, „Hope“, „Aissem Tenemra“ se nesou v duchu pomalého, epického, téměř baladického heavy metalu. Něco by tam mohlo připomínat epičtější období Iron Maiden, ovšem s mnohem vznešenějšími melodiemi. Případně třeba i Manowar, jenom ne zase tak okázale pompézní. I když AMON SETHIS v hojné míře používají klávesy, navozující onu pompéznost, tak to zároveň s těmi klávesovými rejstříky nepřehánějí a staví se především na jednoduchých kytarových riffech s propracovanou baskytarou. Co je ovšem na albu nejdominantnější, tak to jsou čarokrásné melodické, pěvecké party. Šestá skladba „Eyes Of The Sun“ je už vyloženě baladická záležitost, která si ovšem s tou pompézností tyká vcelku hodně. Sedmá „Ateravis The Commander“ se vrací stylově k těm předchozím pěti, i když je v nich již využito monstrózních sborových vokálů i vokálů ženských. Do téhle chvíle je všechno v jakési symbióze, i když by někteří mohli namítat, že díky hodně jednoduchým kytarovým motivům a téměř neměnnému, pomalému tempu se jedná o jakousi nudu. Ovšem nudu impozantní, který bych se nebál dát díky té atmosféře dobrejch devět bodů. Jenomže potom přichází „Exterminate The Earth“. Bouřlivá a skoro až nevraživě divoká skladba se spoustou zvratů, kde melodický vokál v hojné míře doprovází death metalový murmur a člověk se začne ocitat mezi Amorphis a Nightwish. Skladba to v žádném případě není špatná, ale jako by rozbourala mysteriózní atmosféru alba. Naprosto luxusní skladbou je potom následující „Far Beyond Death“, která ovšem jako by taky byla z jiného alba a chvílemi sahá po impozantnosti progresivního death metalu s koketérií power metalovou. Jenže na závěr se děje průser pod názvem „The Final Struggle“. Tahle skladba sice navazuje svou atmosférou na úvod alba, ale je divně roztahaná, jako by násilně nastavovaná a chvílema snad nemá hlavu ani patu. Ona ta skladba je delší než všechny předešlé písničky dohromady a má přes pětadvacet minut. Tady by teda ta soudnost byla na místě a zatímco u většiny skladeb se drželo pravidla, že méně znamená více, tak tady je to na hranici poslouchatelnosti. Sice teda dávám díky tomu závěru pouze sedm bodů, ale jinak jde vcelku o zajímavé překvapení na metalové scéně a třeba ke skladbě „Aissem Tenemra“ se budu určitě vracet, protože její vznosné refrény jsou opravdu úchvatné. 20.5.2014 (Rock´N´Roll Hell [7/10])