DISCIPLINE X - Wasted In Hollywood (2014)

No, tak co by asi človíček žíznivý čekal, že co za nádhernou disciplínu se to skrývá pod takovýmhle krásným obalem. No jasně že nějakej luxusní alko blábol, tvrdej tak, že se o něj budou i kulečníkový tága lámat a koule budou lítat nejen po zeleným stole. A ono to opravdu dobře začíná. Primitivní, chytlavej thrash riff a i když se mi zdá zvuk kytar trochu zbytečně basovej, tak to vypadá na bezprizorní alko devastační zábavu, i když ne jenom o chlastu. Jenže nastoupí zpěv a je to tak trochu jako něco v kýblu po flámu. No vážně. Zatímco muzika se tváří rozverně a skočně jako na počátku párty, tak zpěvák zní jako v posledním tažení. Jako když párty skončila, ale její závěr se snaží natáhnout pár pivních vytrvalců. To hodně srazilo moji radost z poslechu první skladby. A on ten zpěv je téměř neměnný po celý ploše rozlitého piva a občas se do politého ubrusu vsákne nějaký ten melodický popěvek. To vzhledem k tomu, co zbytek kapely zrovna hraje. A on nehraje pořád jenom thrash, jak se mohlo zdát při poslechu tý první smaženice „Walk To The Morgue“. Oni DISCIPLINE X totiž mlátěj nějakej ten crossover, takže se nám to tam i vesele zapunkuje, háčkovaně zahácéčkuje i melodicky donutí ke krknutí, ale hlavně a pořád se to tlačí radostně ven jako nadbytek tekutin v žaludku. Místy ten unavený zpěv sedne do nějakých těch relax pasáží, ale jinak bych si představoval spíše nějakej ten razantně zběsilej štěkot, kterej by nutil lidičky rozstřelovat koule tágem tak, až by vyskakovaly oknem baru na ulici. Ovšem ani ostatní muzikanti nejsou zrovna bez hříchu. I když je jejich muzika zrale veselá a nutí škodolibě pod stolem kopnou zrovna pijícího, aby na něm zůstalo co nejméně suchých nití, tak jako by občas spadl z barový stoličky na kulečníkový stůl nějakej pokus o umění. A proč by se vylitej mozek měl na párty zabývat intelektuálnostmi, když má chuť v rytmu skladeb tendence pít, skotačit a třeba i… no jupí. Ale takových momentů tam naštěstí zase až tak moc není a tak se to do nás tlačí ještě víc, ať vypijem za tisíc. No a tak kdybych měl hodit do placu nějaké ty vyvedeniny, tak určitě je parádní thrash coreová titulka „Wasted In Hollywood“. Pak třeba melodicky punklá „Bleeding Heart Blues“. A luxus je pokus o romantickou instrumentální baladu „T.B.A.“. Ono třeba i další stojí za zachlastání při nich, ale pořád nemůžu překousnout ten unavený zpěv. Ono by se to dalo i dohnat sborovými zpěvy jako v melodické thrashovce „Backstabber“. Ale jak nádherně by přitom mohli znít hardcore marast „Lewel Of Nile“ či závěrečná speed thrash metalovka „Whoring Hollywood“. Ovšem pozor! Sice toto album hodnotím skoro jako průměr, ale určitě se k němu, na rozdíl od jiných takto obodovaných alb, budu vracet. A proč? Protože jak praví klasik – „jsou rána“. 6.4.2014 (Rock´N´Roll Hell [6/10])