CEREMONIAL CASTINGS - Reign In Hell (A Tribute To Slayer) [EP] (2013)

Jo jo, člověk už si musí trochu povzdechnout nad utíkajícím časem. Metalová scéna už je tady tak dlouho, že prostě muselo postupně přijít nevyhnutelné. A to nevyhnutelné je sice smutné, leč naprosto přirozené. Generace metalových muzikantů, kteří kdysi vytvářeli metalovou scénu, se postupně odebírají na odpočinek a to na odpočinek věčný. Nikdo z nás nemládne a čeká nás to všechny. Pak už je vcelku jedno, jestli odejdeme cestou přirozenou, nebo cestou méně přirozenou. Vyloženě nepřirozenou cestu řešit nemíním, protože ta nad námi všemi visí jako Damoklův meč, ať nám je pět let nebo let padesát. Do síně slávy se již odebralo nemálo velikánů. Loni jako by měla paní smrt v tomto ohledu žně a asi se nenajde nikdo, kdo by nepostřehl, jak velká ztráta roku 2013 postihla thrash metalovou legendu SLAYER. Se ztrátou svých idolů, svých hrdinů a ikon se každý vyrovnává po svém. Někdo na jejich počest namaluje obraz, někdo o nich napíše knihu, někdo složí písničku o nich a jiní jim vzdají poctu tím, že přehrávají písničku jejich. Jedněmi z těch, jež se v rámci In Memoriam Jeff rozhodli hrát skladby Slayer, jsou i pro mnohé patrně neznámí CEREMONIAL CASTINGS. A ti vzali hned pětici šlágrů Slayer a nahráli EP „Regin In Hell - A Tribute To Slayer“. Samozřejmě, oni nikdy nebudou hrát jako Slayer, protože tak nikdy ani nehráli. Ani tak znít nikdy nebudou, protože jejich podstata tkví spíše v black metalové scéně. Navíc tihle Amíci hrají pouze ve třech, pouze s jednou kytarou a klávesami. Takže kdo nemá rád prznení skladeb svých hrdinů a není si jist, jestli by při poslechu tohoto tributního alba udržel v žaludku těch deset a více piv vypitých na počest Jeffa, tak ať to raději poslouchat nezkouší. I když je kolikrát lepší si to udělat po svém a riskovat obvinění z prznění, než to věrně zkopírovat a zjistit, že je to trapné. Ale za sebe musím říci, že CEREMONIAL CASTINGS ty vybrané šlágry neprzní. Jen je hrají, tak jak to cítí a dovedou, protože vědí, že žádný z nich není Kerry, Tom, Dave a už vůbec ne Jeff. Dávají do toho kus sebe bez toho, aby poničili podstatu skladeb. A je to náhoda nebo záměr, že black metalové album poct otevírá „Black Magic“. CEREMONIAL CASTINGS jej opatřili decentním a vkusným klávesovým intrem a s výjimkou toho hodně hlasitého zvonu má tahle předělávka šmrnc, které black metalový kabát opravdu sluší. I když kapela hodně staví na klávesách, tak skladba zůstává hodně kytarová a klávesy jsou spíše jako neromantický doplněk. Naprosto parádní je výkon zpěváka, který své polohy střídá od klasického black metalového jekotu s kořeny v thrash metalu, přes zastřený zpěv až po death metalový murmur a nebojí se ani vysokých fistulí. Něco jako black metalový King Diamond, ovšem nikoliv Dani Filth. V hodně thrash metalových vodách, kde klávesy zůstaly hodně upozadněny, zůstává druhá „Born Of Fire“. Hodně povedená záležitost. Ovšem trochu rozpolcené dojmy mám u mega hymny „South Of Heaven“. Melodické pasáže znějí nádherně atmosfericky, kdežto ty tvrdší jako by trochu suše. Ale celou tu předělávku zachraňuje naprosto luxusní výkon zpěváka. Ten prostě jako by byl dominantou celé nahrávky a i když si zpívá po svém, tak zároveň jako by naprosto přesně vystihl podstatu textů Slayer, jímž dal trochu démoničtější auru. Za naprosto nejpovedenější považuji předělávku skladby „Postmortem“. Totožné a přitom naprosto úplně jiné. Díky nádherným decentním klávesám úchvatně démonické. Oproti tomu za nejméně zajímavou, nikoliv nepovedenou, označuji kultovní „Raining Blood“. Ovšem jako celek je tohle ípko výborně odvedená práce a hodně povedená pocta. Domnívám se, že Jeff by z těchto verzí skladeb zvracet nemusel. Tak co, kdo ze zarytých slayeráků bude mít odvahu jít do black metalové posluchárny. 2.3.2014 (Rock´N´Roll Hell [8/10])