FIR BOLG - Towards Ancestral Lands (2013)

Co je největší noční můrou historiků? Vyřknout s naprostou jistotou pravdu, která by se dala snadno ověřit. Další noční můrou jsou amatérští vizionáři, kteří nedbají historických faktů a spíše než rozumem se řídí citem. Jenže věřte historikům dějinná fakta o národu, který po sobě nezanechával písemných odkazů a jejich mýty a legendy se šířily ústní formou, které se ke všemu lišily v závislosti různých destinací pobytu, neb národ, jakým byli právě Keltové, v různých časových úsecích obývali podstatnou část západní i střední Evropy. Věřte historikům, kteří čerpají z písemností jiných národů o národu keltském, zejména pak z písemností římských. A jak známo, tak římští historikové pro velikost Říma zveličovali a pravdu k potřebám vlastním si upravovali. Věřte historikům, kteří se pouze dohadují o tom, jak vlastně fungoval jeden z nejstarších esoterických řádů druidských kněží a kněžek, jež se podařilo Římanům vymýtit. Věřte historikům něco o národu, kterému se připisují stavby jako kromlechy, dolmeny a dokonce i proslulý anglický Sonehenge, o nichž pouze polemizují, za jakým účelem byly tvořeny a k jakému účelu sloužiti měly. Tam, kde končí neschopnost poznání vědy, začíná dobrodružná cesta alegorií volnomyšlenkářů a dobrodruhů, jež tajemstvím pradávných legend jsou učarováni. A uhranutí legendami se nevyhnulo ani odvětví hudebnímu. Hudební skladatelé poté pouští uzdy fantazií a své konspirační teorie představují jako zhudebněné básně. Jejich hudební básně mohou být z historického hlediska zcela liché, ale jak se říká, na každém šprochu, pravdy trochu. O to ovšem v umělecké branži vlastně tak ani moc nejde. Okouzlení mysteriu keltské mytologie propadl i jistý francouzský mladík, jemuž se jako nejlepší možná forma sdělení pravd i nepravd, patrně i o možných jeho předcích, jeví býti black metal, jemuž dal přídomek keltský. A za tímto účelem, jakožto jediný člen kapely FIR BOLG, jal se tvořit hudbu jeho srdce. Obal alba „Towards Ancestral Lands“ navozuje nutkavé očekávání epické verze černého kovu o uctívání mocné přírodní magie a vztyčených kamenů, kdy spíše bujarému hodokvasu propadal keltský lid na oslavu svých hrdinů, bohů a bohyní a druidští kněží svým zlatým srpem sbírali posvátné jmelí z majestátních dubů. Jenže už ostré instrumentální intro i následné skladby „Behind The Great Oppidum“ a „Blood Heritage“ jako by spíše vystavovaly na odiv nevraživou udatnost keltských bojovníků, kteří prý v touze po překvapení nepřítele bojovali nazí, zdobeni pouze modrou barvou. Zvláště pak druhá jmenovaná má nelítostný válečný náboj a jsem tomu velmi rád, že se nejedná o další rozjuchanou folklórní nahrávku. Jistou melodickou epičnost i s decentním duchem folklorismu nabízí až třetí skladba „Bansheers“, která ovšem zůstává stejně nevlídná jako počasí na britských ostrovech, nebo meč druidky roztínající břich zajatých nepřátel, z jejichž střev má být věštěn osud. A tahle skladba je tím nejlepším, co toto výborné black metalové album skýtá. „Kings Of Wallachia“ je místy zuřivá jak rozbouřený oceán bičovaný mocnými blesky a aura hněvu se rozprostírá celou skladbou. A i v dalších příchozích skladbách zapomeňte na mírumilovné mysterium epického oparu, či chlastu věnujícímu se obyvatelstvu nehostinných krajů. Výbojná agrese vládne celým albem, která má blízko ke skandinávským vichřicím. Ovšem tak, jak se podle destinací působišť Keltů odlišovaly jejich zvyklosti, tradice i jména bohů a bohyní, tak se v této francouzské nelítostné smršti odráží i duch starých thrash black metalových kapel, jež v moderním zvuku může evokovat přítomnost death metalu. To vše podané s vervou vlastní našim dávným předkům, jež nám v době národní nehrdosti poněkud chybí. 26.2.2014 (Rock´N´Roll Hell [8/10])