Skupina DEADLOCK prošla personální změnou a mohu říct, že to byl opravdu krok vpřed.
Alespoň tak to cítím z jejich letošní novinky „The Arsonist“. Dosavadní baskytarista
John Gahlert vystřídal u mikrofonu Johannese Prema a druhý kytarista Gert Rymen byl
dalším členem, který z Deadlock odešel. Záhy se ze skupiny stal kvintet, ale nemusíte
se bát, Sabine Sherer je stále druhým frontmanem této party a jak tomu je zvykem, tak i
na této desce se mužský i ženský element u mikrofonu střídá a doplňuje.
Už první song „The Great Pretender“ nám lehce nastínil, kam se album bude ubírat.
Sedmistrunné kytary se rozdrnčely a bicí rozezněly. Bezva zvuk. Ten fakt můžu. Nástup
jako víno. John Gahlert se opřel do mikrofonu a věřte, že se s tím vážně nepáral. Chvilkové
uklidnění ve skladbě nám pak připravila sympatická bruneta Sabine. Klasika. Nic, co by
vybočovalo ze standartu hudebního konceptu Deadlock. Mužský a ženský vokál se střídá a
doplňuje. Všechno pak zastřešují nabroušené kytary a že ten jejich zvuk je vážně „cool“,
si ověřte sami. Ke skladbě „I´m Gone“ vypustila skupina i klip. Tam můžete vidět všechno
v reálu, kytary, bicí, oba vokalisty a celou tu agresi, jak z nich vychází ven. Ano, je to
agresivní, plné hněvu, úderné, ale melodické a to hlavně díky vokálu Sabine Sherer. Přichází
zjemnění, pak další agresivní nástup, vokální výměny na mě dopadaly, jako by se ti dva hádali.
„I´m Gone“ je vážně výborná skladba. U třetího kousku „Dead City Sleepers“ se ani náhodou
nedalo uvažovat o tom, že by tohle město bylo plné spáčů, natož mrtvých nebo marných? Marní
rozhodně nebyli. Tihle spáči z mrtvého města se uměli pěkně ozvat a rytmus, který Deadlock
předváděli byl vážně luxusní. Po hodně smrtícím trojlístku „The Arsonist“, Darkness Divine“
a „As We Come Undone“ přichází baladická „Hurt“. Škoda jen, že závěr této skladby byl
ukončen doztracena. „The Final Storm“ a vokál Johna Gahlerta přitvrdil, ale následující
kousek, cover od elektro popových Bronski Beat – „Small Town Boy“, mě trochu rozladil a
proto jsem očekával, že alespoň závěr bude tvrdším zakončením této výborné desky. To je to
očekávání. Při poslechu závěrečné skladby „My Pain“ jsem měl pocit, že se pomalu vzdaluji
od death metalového balastu k jakýmsi post apokalyptickým kyber chrámům. Jemná elektronika
s hitparádovými nápěvky mě hodně překvapila. Jediná záchrana byl John Gahlert, který to
svým chraplákem trochu usměrňoval. Bůh ví, kam by to sklouzlo. Melodický elektro rock, možná.
Oproti začátku je to totální obrat kamsi do světa, kde bych nechtěl skončit. Nicméně ani
tato skladba mě neodradila od toho, abych skupině dal devítku, protože mě jejich hudba
bavila. 18.10.2013 (starman [9/10])
