Není žádným tajemstvím, že death metal byl do značné míry jakousi mutací jeho
staršího kolegy – thrash metalu, ale právě některé kapely ho tvořily v poněkud
inovativnějších sférách a méně zaběhnutých stereotypech než ostatní. Nikde to nebylo
tak zřejmé jako v drážkách nahrávek kapel floridské scény – obzvláště pak Atheist.
Ti se drželi té začarované rychlosti a dynamiky, kterou tehdy v ohromném množství a
hlavně kvalitě chrlila do světa celá Bay Area, ale zároveň tyto prvky přetransformovali
do svého osobitého projevu. Především vokály šly ještě do více brutálnějších, ale i
dynamičtějších poloh, a tím získaly zcela novou podobu. "Piece of Time" je bezpochyby
impozantní debut, hlavně díky zabijácké rytmické sekci celé kapely. Roger Patterson a
Steve Flynn poháněli skladby mnohem složitěji, než to v této době dělali například jiní
přímočařejší hrdelníci - Obituary nebo Death, kteří se k podobnému výsledku dopracovali až
o několik alb později. Hlavním rozdílem byl tehdy asi fakt, že spletitý a psychotický zpěv
Kellyho Shaefera byl v kombinaci s osobitým hudebním a maximálně progresivním projevem zase
něco nového, takže úspěch se zákonitě musel dostavit, ačkoliv ve své době nebyli Atheist
vůbec doceněni.
Na "Piece of Time" se také setkáváme s jedněmi z prvních výraznějších jazzových vlivů,
co se extrémní metalové hudby týče, které nicméně nebyly ještě tak výrazné, jako bychom
nalezli třeba hned na následující desce "Unquestionable Presence", kterou svůj famózní
debut podle mě Atheist ještě o kus překonali. "Piece of Time" je jako manifest extrémně
složitých rytmů, bouří hektických kytarových motivů a riffů, které vás dostanou do stavu,
kdy vám bude připadat, že se vše v důsledku absolutních šíleností jednotlivých kompozic pod
náporem obřích vln boří nejprve do sebe a zbylé struktury pak s sebou strhávají i vaši hlavu.
Když se zaměříte na jednu instrumentální linku a budete ji sledovat, zjistíte, že sama o sobě
tvoří velmi dobře vykreslený chaos, který ovšem ve spojení s dalšími podobnými neuroticky
těkavými linkami slouží k znásobení úžasného, téměř mimozemského výsledku.
Hodně povedené je syntetizátorové intro v titulní "Piece Of Time", které následně přechází
ve změť Pattersonových, racionálně neuchopitelných basových linek, které mě při každém
poslechu dostávají do podivného transu. Navíc se brzy připojí i freneticky šílený zpěv,
smísený ve stoprocentním nasyceném roztoku s maximálně technickými finesami, a thrashem
nasáklými křečemi. V první části skladby jsou zajímavé i některé melodické hroty, které
ještě víc narušují už tak neexistující řád této vynikající skladby. Další věcí, která mě
opravdu hodně baví, je "Room With A View" - perfektní výhled k bilancování děsivých
kompozic, které hned od počátečního pádu začínají tvořit další nebezpečný vortex,
polykající vše kolem. Vyčnívající baskytara uprostřed skladby opět ukazuje svou sílu a
dominanci pro tuhle nahrávku. "Beyond" podlehnete kvůli jejím flagrantním silám a
poskakujícím vzorům v několika-vrstvých vokálech. Verze na "Piece of Time" nakopává snad
ještě více než prvotní nahrávka na o rok starším demu, kterému se ovšem nedá upřít magicky
brutální upřímnost, co se hudebního projevu týče, a ještě větší neurvalost. "I Deny" s
kymácející se rovnováhou opět konfrontuje tlukot rytmické části se zbytkem této extrémně
návykové psychotronní látky, na kterou získáváte závislost už po několika málo
koncentrovaných posleších. Navíc je zde i několik okamžiků, které se zdají být naprosto
protichůdné a do sebe absolutně nezapadající, jako byste se nepadnoucí dílek snažili vší
silou vecpat na špatné místo ve skládance puzzle. Číslo sedm - "Why Bother" začíná téměř
čistokrevným thrash metalovým úvodem a je o něco přímočařejší než její další souputnice.
To ovšem nemění nic na tom, že se vám z ní bude hlava točit úplně stejně, jako ze všech
zbývajících skladeb, které se Atheist na album se skvělým obalem od Edwarda Repky rozhodli
umístit. Závěrečná "No Truth" pak tvoří další antitetický protiklad první skladbě a jako
perfektní element obíhající na neustále pulzujících orbitalech uzavírá toto, slovy velmi
těžko popsatelné album.
Pokud je "Kousek času" něčím opravdu důležitým pro hudbu samotnou, je to jeho potencionál
pro budoucí směřování nejen death/thrash metalového žánru. Jak se postupně ukázalo, slouží
i jako jakési rozcestí k prozkoumávání nových výšin šílenství. Do roku 1989 existovalo už
několik seskupení podobných experimentátorů, namátkou třeba Coroner nebo Watchtower či
Blind Illusion, kteří všichni tvořili právě takové mistrovské fúze hráčské odbornosti a
nezapomenutelného způsobu skládání písní v thrash metalu, ale právě Atheist dokázali, že
tyto experimenty mohou být použitelné i ve větším extrému, jako je death metal. Dalším
rozdílem, odlišujícím Atheist od zbytku floridských kapel, jsou náměty textů - žádné horory
nebo gore, žádné bestiální vraždění a pomazávání zdí čerstvou krví, ale zkoumání všeho
neuchopitelného, především sociálních a časových pojmů. Schválně, zkuste zde najít, kromě
horší produkce, která trochu postrádá potřebnou hloubku, něco, co by z této desky dělalo
něco míň, než čím album je – věřte, že se zapotíte. Superlativy jsme zde rozhodně
nešetřili, to férově přiznávám, ale vy byste na debutu Atheist dokázali najít nějaké zápory? 28.8.2013 (cermi-cermak [9/10])
