V jedné recenzi jsem zavzpomínal na punkovou legendu HNF, v té době jsem objevil a
získal jejich archivní záznamy z let osmdesátých. Nedávno mi kamarád z Příbrami přinesl
CD další punkové kapely Bon Pari. Dalo by se říct, že též punkové legendy. Jejich tvorba
zasahuje do osmdesátých let, kdy vytvořila nejznámější písničky, které jsou opravdu
nezapomenutelné. Jediné album této party se jmenuje „Bon Pari“ a vyšlo v roce 1993. Tato
kapela se odlišovala od některých kapel tím, že měla ve svém středu saxofon, trubku a
podmanivý zvuk kláves, který dal hudbě Bon Pari trošku jiný rozměr. Byla to tzv. nová vlna
punku, která však slavila ohromný úspěch.
Když mi CD předával, oba jsme si současně vzpomněli na skladbu „Hasiči.“ Už v některých
textech bylo jasné, že to byl humor a nikoli provokace proti totalitnímu režimu. Bon Pari
byli jasným důkazem, že ne vždycky texty byly tou příčinou, proč skupina byla pronásledovaná
nebo rovnou zakázaná. Z vyprávění také vím, že jeden jejich koncert byl přerušen tehndejší
veřejnou bezpečností. Údajný důvod byl, že se v sále nachází hledaná osoba. Skupina se však
nevzdávala a pokračovala ve své činnosti dál.
Po prozkoumání bookletu jsem zjistil, že CD obsahuje 22 skladeb, bylo to opravdu dost, ale
byl jsem docela zklamaný, když jsem nenašel skladbu „Kšanda“. Že by vynechali takovej kultovní
flák? Už je to tak. No nic. Spokojil jsem se s tím, co tam je.
Celou placku odstartovala rytmická skladba „Slunce pod okapem“. A hned druhá „Kosmonaut“
byla charakteristickou značkou hudby Bon Pari. Hodně mi to připomnělo moravské Buty. Trojka
„Vyrušení“ byla rovněž na okraji žánru nové vlny s výbornou vyhrávkou basy a trubky.
Pohodové tempo, doprovázel srozumitelný zpěv a příjemný zvuk kláves. Skladbou „Snad ti jednou
někdo řekl“ se už pomalu blížili k novoromantismu. Pak skladba „Na věži“ a rovněz skvělá
kompozice. Sedmá skladba „Oko“ mi připravila překvapení v podobě refrénu. Už začátek mi byl
velice povědomej a když zazněl, refrén – „Kšanda ta mi prsakla, do oka mi mlaskla“, tak jsem
byl doma. Super, moje oblíbená "Kšanda" nakonec našla své místo na této desce, i když v
názvu "Oko" bych jí vážně nehledal. Po úsměvné skladbě „Moucha“ jsem se dostal k oblíbeným
hasičům - „Hasiči přijeli a neměli vodu, spáchali stavení velikou škodu…“.
Po chvilce zazněli další legendární songy „Vašku nepij pivo“ a „Kovové tyče“. „…Miluje
svoji práci, miluje svoji ženu, miluje obrovskou tovární halu, miluje svoji práci, miluje
svoji ženu, miluje kovové tyče…“. Opět pohodová skladba s výbornou basou, prostě nic
náročného, jednoduchá melodie s jednoduchým textem, který pobaví. Stejně tak jako
následující „Svědomí“. Rovněž výtečná basa a příjemný saxík, kde mě překvapily rozdílné
dvojzpěvy, které byly zajímavě rozdělené a z každého repráku zněl jiný hlas se stejným
textem, který se až při druhém refrénu na konci skladby rozdělil úplně a každý hlas zpíval
něco jiného. Výborná věc. Na displeji se objevilo číslo 22, to znamenalo, že to je poslední
skladba z tohoto alba, které bylo příjemným zavzpomínáním za touto skupinou.
Odpočinková závěrečná „Z rána“, tak uzavřela jeden příběh jedné z punkových legend, na
kterou se nezapomnělo. 4.7.2013 (starman [9/10])
