Můj recept na tohle hektické období, kdy všichni dohánějí to, čemuž ve škole za
uplynulý půlrok moc času nevěnovali, je velice jednoduchý - poslouchejte hudbu. Já
jsem si ji k odpolednímu nudnému učení pouštěl téměř bez přestání a to tak, že jsem
několik, převážně nových desek točil na svém přehrávači stále dokola. Nic jsem se sice
nenaučil, ale za to kulturní požitek se dostavil a to velice silný. Jednou ze zmíněných
desek je i "Skull" od anglánů Evile, čti: [i:vajl]. V pořadí už čtvrtá deska ukazuje přesně
to, čím Evile jsou, a to v tom nejlepším možném světle. Pokud řeknu, že jsem toto album
slyšel dost, budu lhát, protože jsem ho slyšel snad tisíckrát. Od začátku až po poslední
desátou bonusovou "A Sinister Call".
Na albu najdeme několik velice vyvážených a hitových skladeb, jako tomu ostatně bylo i na
předchozí "Five Serpent's Teeth", zde však s tím rozdílem, že ke skvělým melodiím přibyla i
patřičná dávka razance a agrese. Desku otvírá "Underworld", jeden ze dvou singlů, který byl
jako předzvěst alba vypuštěn ještě před jeho samotným vydáním. "Underworld" se může pyšnit
parádním riffováním, vždy ale v zajetých kolejích typického stylu kapely. Koncertní nářez,
jak má být. Tohle naživo musí znít opravdu skvěle, ostatně máme možnost si na internetu
vyhledat video z koncertů v Británii s Kreator a znovuzrozenými Xentrix, kde tato skladba,
jako reklama na nové album nemohla chybět. Nejstrukturovanější věcí na desce je rozhodně
titulní "Skull" s pěknými delay efekty na začátku. Ben Carter nás zpoza své bubenické stoličky
uvádí do skladby plné zvratů, náhlých zpomalení a zrychlení a šílených riffů. Když k tomu
budeme počítat i poněkud abstraktní obal od známého Elinara Kantora plný těl bez tváří
šplhajících po kolmých stěnách vyšinuté mysli, nemůže se vám to nelíbit. Mým velkým favoritem
je "The Naked Sun", kde hlavně nabušené refrény zcela překypují energií. Doufejme, že se s
touto skladbou setkáme i v podobě videoklipu. Nemůžu si pomoci, ale já se osobně domnívám,
že se pomalu ale jistě kapela začíná osvobozovat a vzdalovat ze stínu své starší sestřičky
- Metallicy. Jediné výraznější paralely nalezneme na začátku "Head of The Demon", která
navozuje atmosféru hlavně druhého alba této kalifornské legendy. Pomalejší skladba, která má
rozhodně co říct: "Přines mě hlavu, písmo svaté říká, že bude to tak, přines mě hlavu
démonovu - Přines mě hlavu, my modlíme se pod krvavě rudým sluncem, přines mě hlavu démonovu".
Vše dovrší nádherně posazené sólo v poslední části. "What You Become" je asi nejodlišnější
skladba, kterou zde Evile vytvořili, rozhodně čerpá ze skladeb jako "Sad But True" nebo
"Enter Sandman", ale velmi zajímavá zastavení a záseky v refrénech ji dávají odlišnou a
poměrně zajímavou tvář. Jako velký plus nechť kapele slouží ke cti, že kromě typických
sypaček dokáží napsat i velmi emotivní baladu, zde schovanou především ve skladbě "Tomb",
která se z pomalé první části, podtržené parádní souhrou akustických kytar, překlápí do
rychlejších poloh. To, jak celá skladba během svých necelých osmi minut posluchače dostává
do svého středu, je obdivuhodné. Po dvou slokách přichází první zrychlení, kde hlas Matta
Drakea jasně ukazuje svoje nesporné kvality, které by jistě dokázal uplatnit i mimo rank
thrash metalu. Poté skladba náhle opět zpomalí a prostor pro svou sólovou kytaru dostává Ol
Drake, který zde po celou stopáž alba naprosto exceluje a ukazuje, že jeho prsty mají
rozhodně co nabídnout. Pravým opakem je pak další "Words of The Dead", která by se dala
stručně charakterizovat jako patrně nejrychlejší skladba v historii kapely. Smršť, která
přichází po prvním refrénu je opravdu zdrcující, a je dobře, že Evile konečně důstojně
navázali na své syrově znějící debutové album "Enter The Grave" z roku 2007 a nebáli se opět
trochu přitvrdit a často i zrychlit. Hned další věc "Outsider" rozhodně není žádný odpad,
ale svému jménu celkem dostává. Nedá se jí upřít rychlost, energie a pěkný refrén, ale v
konkurenci ostatních silných skladeb se nepatrně ztrácí. Pokud jste měli tu možnost slyšet
právě první album, jen těžko vám unikla otevírací skladba "Thrasher", se kterou má právě
"Outsider" mnoho společného.
Ano, někteří budou opět namítat a mudrovat, ale já se musím opět ohradit, Drakeovi a spol.
nekradou a nikdy ani nekradli jen bezmyšlenkovitě riffy a nápady, jen mají stejný způsob
skládání hudby jako jejich velké vzory, a to hudby, která rozhodně stojí za nejeden
poslech. Obzvlášť pak novinové album aspiruje na dosavadní vrchol, aspoň co se jejich
studiové tvorby týče. Ať si každý poslechne sám, za mě rozhodně palec nahoru a devětkrát
pentagram k tomu! 2.7.2013 (cermi-cermak [9/10])
